Vražda v tropech

Opírala jsem se o zábradlí, poslouchala šumění moře a zírala na hvězdnou oblohu. Přesně takhle jsem si to představovala: pohoda a luxus. Byl by hřích nevyužít svých zbraní! A Michael si stejně takovou ženskou, jako jsem já, k sobě zaslouží. Tu, která by jako krásný doplněk utrácela jeho peníze.

Když vtom mne vyrušily podivné zvuky. Spatřila jsem dvě siluety. V  rychlosti jsem nepoznala, o koho se jedná. Nicméně na stěně v odrazu světla jsem spatřila víc, než bych chtěla. Zvednutá paže. A v ní… snad to není nůž! Rychlý pohyb. A pak se už jen bezvládné tělo zhroutilo na zem.

Výkřik se mi zaklestil v hrtanu: Nemohla jsem se ani nadechnout, natož abych zavolala o pomoc. Jen jsem zírala tím směrem, kde podle všeho musel někdo ležet. Hrůzou jsem se ani nepohnula. Děsivé ticho. Vnímala jsem každý záchvěv větru, ale neslyšela žádné kroky! Útočník tu mohl ještě být!

Nakonec to byl Michael, kdo mě probral z křečovitého ustrnutí. Opilý (jak taky jinak) se přišoural ke mně na palubu. „Tak kdepak seš, zlato, v posteli mi je zima,“ suše vtipkoval, neboť loď proplouvala tropickým pásmem.

Iritovalo mě jeho strašné tahání pantoflí po zemi. Vždycky to dělá, když přebere víc, než je zdrávo. Podle toho se do mě i zavěsil.

„Něco se tam stalo,“ vyhrkla jsem vyděšeně.

„Copak? Přistihla jsi Raula, jak krade šunku?“ zasmál se.

„Nech toho. Jdi se tam radši podívat.“

Ironický výraz mluvil za vše. Pochyboval o mé příčetnosti. Došoural se k místu. A utichl. Stál. Zíral. Poklekl. Někoho se dotýkal. Nakonec zařval: „Ježíši Kriste! Zavolej kapitána. Tak slyšíš mě!“

***

Mladý nadějný abstraktní malíř, to se říkalo o Luigi Piccolini. Nebo ho alespoň takto pořád oslavovala Angela Willamsová, která si ho vydržovala.

Všichni jsme to věděli. Spíš než umělce ale připomínal fitness trenéra, který se vždy vracel do své kajuty po té, co obšťastnil tu starou potvoru. Až ráno se tak Angela od kapitána dozvěděla, že prý „došlo ke smrtelné nehodě. Luigi už není mezi námi,“ pronesl v salonku, zatímco na břiše mačkal svou čepici. Angela se tvářila nechápavě: „Jak není mezi námi? A kde jako je?“

„Vedle kuchyně. V mrazáku,“ dodal kapitán bez emocí.

Teprve teď přišla ta chvíle, kdy jí to docvaklo. Na tváři se jí znásobily všechny vrásky, které tak úpěnlivě a nákladně zakrývala. Copak je Luigi kus hovězího, aby!

„Proboha! Co se to stalo?!“ křičela. „Musím ho vidět! Ukažte mi mého Lujka!“ jak mu přezdívala.

„To není dobrý nápad,“ odrazoval ji kapitán. „Je mi velice líto.“

„To se musí vyšetřit! Kapitáne! Okamžite zaměřte kurz k pobřeží. Zavoláme policii.“

„Madam,“ kapitán ji vzal za ramena. „Víte, kde se nacházíme? Chcete snad zakotvit u země, kde probíhá občanská válka? Nikdo tam nic nevyšetří a navíc můžeme snadno o vše přijít. Stala se nehoda. Tak to je. Až dorazíme k evropským břehům, pak to samozřejmě předáme policii.“

Souhlasně zakývala a zhroutila se do křesla.

„To ale nebyla nehoda,“ špitla jsem k Michaelovi.

„Miláčku, neřeš to,“ zašeptal. „Nevyvolávej paniku.“

„Ale tys ho přece viděl.“

„To ano, zlato, hele, uvědom si, že jsme tu všichni na jedné jachtě. Daleko od civilizace. A vrah je mezi námi.“

Jasně, že jsem to věděla, ale jakmile to vyslovil, něco se ve mně zlomilo. Poslední záchvěv pocitu jakéhosi domnělého bezpečí. Kdybych tak věděla, kdo… Vždyť jsem nestála tak daleko! A přitom… Neměla jsem ani páru. Nakonec nás tu tolik není, přemýšlela jsem. Počet podezřelých se tím zúžil na pár osob. Jenže mi to na klidu nepřidalo.

Kromě mě, Michaela a kapitána, byla na lodi třeba právě Angela Williamsová, ale ta ho určitě zabít nemohla! Byla do něho blázen, hýčkala a kupovala mu vše, na co si vzpomněl. Ach ano, možná se párkrát pohádali. Nejvíc kvůli jeho hráčské vášni. Občas byl totiž Luigi schopen za jediný večer prohrát i deset tisíc dolarů. Ale naopak včera byl úspěšný. Sice mu u snídaně Angela vyčetla, že by s tím tady uprostřed ráje mohl přestat, na druhou stranu podle všeho právě tu noc vyhrál skoro celé jmění. Jen Michaela obral o třicet tisíc dolarů. A pak ho ještě naštval, protože peníze chtěl v hotovosti, nikoliv převést na účet. Pohádali se, z kterého století jako že je. A co si myslí, že dělá! Hotovost jsou mafiánské triky a tady nikdo peníze prát nemusí…

---

Stránky: 1 2 3 4