Radostná zpráva

Občas už brzy ráno člověk jaksi vytuší, že den bude perfektní. Taky jsem se probudila o půl hodiny dřív, než měl zvonit budík, a to naprosto čerstvá a plná energie. A protože jsem mohla v posteli ještě v klidu ležet a plnými doušky vychutnávat posledních pár desítek minut, proč toho nevyužít. Byl to možná mžik, ale tu dokonalou atmosféru znenadání protrhl otravný zvuk telefonu.

Promnula jsem si oči. Volala sousedka. O barák vedle. To by ještě dávalo smysl. Ale jak se stalo, že se čas na displeji posunul o dvě hodiny, to mi bylo záhadou. V mžiku mě zachvátila panika: telefon křičí. Měla bych ho zvednout. Ale nemůžu! Zaspala jsem! Cože? Já jsem zaspala?! Jak je to možný? Před chvilkou bylo půl sedmé, já byla naprosto fit a teď je po půl deváté?! Zvedla jsem telefon a řvala jak na lesy.

Naštěstí na druhé strany byla taky hysterka a rovněž křičela: „Zavolám hasiče!“

Její empatie mě dojala. „Ale to snad asi nebude ani zapotřebí,“ zjemnila jsem hlas. „Stejně už přijdu pozdě…“ Nicméně bylo by to hodně působivé přijet před fabriku s velkou Tatrou, ze které by vyskákali kluci v  uniformách…

„Kam pozdě?“ divila se sousedka, jako by byla docela mimo.

„Do práce přece…“

„Jasně, ale co uděláme s tím požárem?“

Teď jsem se zase nechytala já. „Někde hoří?“

„U tebe přece hoří!“ Slyšela jsem mlasknutí, jak si pleskla dlaní o čelo.

„A kde?“

„Proboha, to bys měla vědět spíš ty?“

Po dlouhém dohadování vyšlo najevo, že se nad naší střechou rozptyloval zbytek ranní mlhy. Sousedka před chvílí vstala a při pohledu z okna její ložnice nabyla dojmu, že vidí kouř.

„Zajdi si k očnímu!“ vyprskla jsem na ni. Omluvenka pro zaměstnavatele: přišla jsem pozdě, protože mě zdržovala slepá sousedka, by mi asi neprošla.

Vystartovala jsem do koupelny a mžourala do zrcadla. „Jasně, taky jsem si tě představovala líp,“ řekla jsem si nahlas pro sebe, a pak jsme se obě začaly smát. Chvíli. Je fajn, že mě neopouštěla dobrá nálada, to je prvopočátek úspěchu, ale s pozdním příchodem by se to mohlo taky trochu pokazit.

Nicméně, přede mnou stálo to nejtěžší rozhodnutí: jít s pravdou ven, nebo si zajistit alibi. Neplánovaná návštěva u doktora by mi mohla pomoci, uvažovala jsem. Ženy jsou ve výhodě, protože mají o jednoho specialistu navíc, který je od střední školy zachraňuje před pololetními písemkami a v pozdějším věku z neomluvených pozdních příchodů.

Mezi výběrem zubař nebo ženský lékař, jsem zvolila to druhé. Protože moje zubařka má příšerný smysl pro humor a navíc známou mamku. Když jsem před sedmi lety byla u ní naposledy a to s akutním případem, děsivě pomlaskávala, syčela a odvracela podmračený pohled od mých otevřených úst. A jen řekla: „Nemáte alergii na injekci, že ano?“

Zatrnulo mi. „Proč!“

„Je to špatné, moc špatné. Celé spodní patro musí pryč. Máte velmi rozsáhlou paradentózu, stačí jedno chybné zakousnutí, a všechny zuby se vysypou jak špendlíky.“

Nemohla jsem hrůzou ani dýchat, a přesto jsem to zkusila: „Vy si ze mě děláte legraci, že ano?“

„Ano, ale já si nezačala,“ odsekla štiplavě. „Za poslední čtyři roky jste tu byla jen třikrát. Ani jednou na preventivní prohlídku, ale pokaždé nečekaně v dopoledních hodinách s akutní bolestí. Doufám, že jste nakonec tu chemii zvládla, …“

Bylo mi jasné, že mamka prášila. Ale teď jsem dospělá a zodpovědná, a proto k zubařce nepůjdu, protože za to mi razítko nestojí.

K ženskému lékaři lze přijít bez objednání jen do půl deváté. Kdo dorazí později, riskuje, že bude dlouho čekat, zdali se najde alespoň nějaká časová skulinka mezi ostatními pacientkami. Ženy to vzorně respektují, snad jen až na mě, a tak bohudík byla čekárna poloprázdná. Jedna objednaná a druhá dokonce ani nedorazila. Věděla jsem, že mám štěstí a že to byla výborná volba. Navíc moje lékařka je naprosto úžasná ženská s příjemným vystupováním elegantní dámy a rozhodně ke svým pacientkám nepoužívá nepatřičný humor.

„Tak vám gratuluji, maminko, uvidíme se v těhotenské poradně. Sestra s vámi domluví termín návštěvy,“ řekla s nadšením.

Trochu jsem zaváhala: „A jste si jistá?“

„Naprosto. Copak vy jste to nevěděla?“

Zakroutila jsem hlavou.

„Čeká vás několik preventivních prohlídek, zajdete si také k zubaři…“

Pokračovat:

Stránky: 1 2