Správná dáma by…

Člověk by měl za každých podmínek udržovat dobré a pravidelné vztahy se svými rodiči, nejvíce pochopitelně se svou matkou, protože se mu to jinak vrátí. Jako bumerang. V žádném případě neplatí, že pokud dítě dospěje a odstěhuje se, všechno ví. To ani náhodou. Maminka totiž vždycky ví vše nejlépe: Třeba jako s tím deštníkem v kabelce.

„Každá inteligentní a kultivovaná dáma musí mít ve své kabelce deštník! Přece nechceš stát někde jako zmoklá slepice se zplihlými vlasy, zatímco by ti po obličeji stékaly šminky.“

Stejně jako každá rozumná žena nevychází z baráku, aniž by na sobě neměla čisté a hezké spodní prádlo. Co kdyby jí přejelo auto! Nejspíš by asi i po smrti mohla v márnici způsobit pořádný skandál!

Díky své mamince jsem získala spoustu užitečných rad a mouder, včetně těch výchovných pro své budoucí děti. Pokud tedy vůbec někdy nějaké budu mít. Protože jak známo, k tomu je ještě zapotřebí jeden důležitý element, kterého se mi doma zatím nedostává. Statisticky je na světě několik miliard chlapů. Nejspíš jsem ale asi příšerně náročná. Nebo škaredá. No, anebo jen neviditelná.

Byly doby, kdy lidé neměli telefony, bydleli daleko od sebe a nemohli se tudíž každý den hlásit své matce, zdali stále dodržují všechny správné návyky, jak jim po celý život vštěpovala. Dnes už to neplatí. A tak pokud mamce nezavolám tři dni po sobě, zavolá ona mně a pak se dozvím se, že s takovým laxním přístupem bych ji taky jednou mohla najít na zemi ohlodanou od myší, protože „Když se o své nejbližší nezajímáš, Leničko, tak ani nevíš, jestli jsou ještě na živu.“

Žijeme přece v jednadvacátém století a v civilizované společnosti, i když to zjevně může někdy leckoho mást. Na to odvětila, že mám krátkou paměť.

Pravda, když jsem byla dítě, zaslechla jsem, že jich je ve sklepě víc než dost. Pokud to však nebyl jen způsob, jak zabránit děckám, aby tam chodila. Jelikož tam také byly odložené matrace a popelník s vajgly. Toho jsem si všimla, když jsme jeli do sklepa pro kompoty. Na otázku: Maminko, kdo to tu má postýlku, se nedostavila žádná kloudná odpověď, kterou bych mohla akceptovat a nepokračovat s otravným: “A proč?”

Také si vybavuji, když mi bylo dvanáct, jak jsme u nás na patře honili jednoho zbloudilého vyděšeného potkana.

Doteď mi je záhadou, jak se tam dostal. Výtahem nemohl. Tenkrát nebyly automaticky otvíratelné dveře. Musel tedy nejspíš sám po schodech vyjít po těch svých maličkých nožičkách až k nám nahoru. Ale to už je skutečně velmi dávno. To ani nelze dát do kalkulu jakýchsi varování, že zuby hlodavců číhají všude na opuštěné matky, jimž nevolají jejich nevděčné dcery.

„Mami, myši tě nemůžou ohlodat. Toho by si snad táta všimnul, ne?“ přidala jsem polínko do ohně.

„Ten bude taky ohlodanej!“ odsekla.

„Ale nech toho. Za tři dni se toho tolik stihnout nedá.“

No, asi bych už tu slovní úlohu, kolik je zapotřebí myší, aby za tři dny, kdy špatná dcera ignoruje své svědomí a slušné vychování, byly schopny ohlodat její rodiče, raději už odložila stranou. Na dalších pár dní.

A přidala ještě jednu moudrou radu, na kterou jsem nebyla připravena.

Vzala jsem jednou mamku do vinárny. To proto, že jsme dlouho trajdaly po nákupech. Byly sice jen tři hodiny odpoledne, přesto se mě jí povedlo přemluvit. No je to tak: Když tlačí boty, bolí záda a je hlad, každý v sobě pak snadno nalezne slabé místo, které ho přivede do lecjakého podniku.

Přistoupila k nám mladá žena, co bychom si prý přály. Neuváženě jsem vyhrkla: „Martina.“

„Takže Martini?“

„Ne, vlastně jsem se chtěla zeptat, jestli má dneska Martin službu.“

„Ne, až zítra,“ odvětila.

„A Petr?“ Další chybný leč světácký konverzační výstřel.

Načež moje matka nadzvedla obočí, nadechla se… a já raději rychle objednala chardonnay a dva vídeňské dortíky.

„Leničko, a rozhodně by sis také měla zapamatovat, že žádná kultivovaná dáma by v žádném případě neměla znát jména barmanů. O lecčems to totiž vypovídá,“ dodala mamka. A bylo vymalováno. Má budoucnost se rýsuje v jasných odstínech. Ani nedomýšlet! Mou matku od teď jistě hlodají navíc děsivé představy, jestli to, že nevolám, není právě proto, že zase vysedávám někde ve vinárně.

Martina Boučková