LOVID, 1. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma

V koupelně jsem si rychle vypláchla pusu studenou vodou a vytahala ospalky z očí. Co jsme doma na online výuce, tak tomu moc nedávám. Řasenka mi už dávno vyschla a vlasy si češu, jen když zazvoní pošťák, nebo doma dojde k hlasité výměně názorů, že je to hrůza, kam ta dnešní mládež spěje, a že tahle doba sebou ponese ještě další následky. Prý teprve uvidíme!

Za mě, upřímně, já si stěžovat nemůžu. Konečně se mi totiž aspoň trochu srovnal režim s biologickými hodinami teenagera: pozdě spát, pozdě vstávat. Sic to druhé ještě pokulhává, ale je to pořád lepší než dojíždění.

Napsala jsem mamce zprávu. „Zaspala jsem. Můžeš mi to pak omluvit?“

„Zase?“

„Jak zase? Teprve podruhý.“

„No právě.“

„Prosíííím 😢.“

„Tak jo, ale dávej si na to už pozor.“

„Rozkaz. 🧡.“

Přihlásila jsem se na další hodinu. Matika. Ta je v pohodě. Maturovat z ní nebudu, nejsem sebevrah, ale rozhodně mi jde líp než na základce. A taky ji někdy doučuju jak kámošky, tak Straku s Koblihou.

„Ahoj, kdes byla?“ napsala mi Simča.

Poslala jsem gif rozvaleného kotěte, jak mu z pusy čouhá špička růžového jazyka.

„Jasně, chápu. Němčina nic moc, ale příští hodinu píšem.“

„A z čeho?“ hrklo ve mně.

„Z šestý lekce a časování nepravidelných sloves.“

„No, to potěš.“

„Neboj, to dáme. Týmová spolupráce.“ Uklidňovala mě Simča. Jenže to se řekne „týmová spolupráce“. V němčině ještě budiž, ale třeba při ekonomii, to se nedá. Na to by se musel snad vymyslet algoritmus nebo ve třídě vybrat obětního beránka, který odevzdá test dříve, a rozešle výsledky aplikace mezi ostatní. Učitelka je naprosto šílená. Jednak jí ta její práce evidentně nebaví, často otráveně vydechuje a poulí očima při skoro každé naší odpovědi, jako bychom neměli všech pět pohromadě. A tak tím svým přístupem snadno nakazí ostatní, proto bohužel, ekonomie nebaví ve třídě vůbec nikoho. A nevěříme to ani Zdeně, která se snaží udělat dojem, hlásí se, i když jen s dotazy typu: „Paní učitelko, mohla byste to prosím ještě jednou zopakovat?“ To proto, aby byla jediná aktivní a tudíž oblíbená.

Mamka vždycky říká, že učitelství je poslání, ale z Drábkové cítím, že u ní jde jen o dvě věci: Nějak to proklepat do důchodu a ideálně všem otrávit veškerý čas.

Je to marný boj. Na začátku hodiny se tváří, jako by přijala výzvu „sněz nezralý citron během půl minuty a obratem se připoj do online výuky“. Takže chvílemi to opravdu vypadá, že výzvu úspěšně zvládla. Navíc při tom křivém kyselém úšklebku ještě přivírá pravé oko a současně popotahuje nosem, u kterého si prstem sem tam něco rovná. Jako by si nebyla vědoma, že když má zapnutou kameru, vidí nejen sebe jako v zrcadle, ale sledují ji taky všichni ostatní.

Následně často opakuje, že jsme nejhorší třída a že nás do maturity nechá minimálně půlku propadnout, a kdyby záleželo na ni, neprošel by do dalšího ročníku vůbec nikdo. Kvůli tomu čtvrthodinovému lamentování pak nezbývá moc času na prezentaci, a proto posledních pět minut pro změnu opakuje, že vůbec nestíháme, strašně zdržujeme a jestli něčemu nerozumíme, máme si to najít na internetu.

Pokračuj na další stránku.

Stránky: 1 2 3