LOVID, 1. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma

Největší pohroma jsou testy. Po dvou pětkách jsem zalehla na polštář a brečela jako malá želva. Nejsem na takové známky zvyklá. A ani si zvykat nechci. Mamka chtěla vidět, jaké máme zadání, aby mi mohla dát výchovnou lekci, že dneska studenti díky všem omezením zanedbávají studium ale chyba bude někde jinde.

„To přece není možný, abys měla zase pětku! Učila ses?“ zeptala se nevěřícně výstražným hlasem.

Jasně, učila. Sic už jsem tedy upřímně značně frustrovaná a jen se podívám do zápisů z ekonomie, už se ve mně spouští vnitřní odpor a přemýšlím, s čím bych v rámci prokrastinace začala raději dřív. Co je v tu chvíli důležitější a neodkladné. Moje tělo a mysl se tomu brání, co se dá. A mně se chce zase plakat, protože fakt nevidím žádné světlo na konci tunelu. V pudu sebezáchovy, abych nepropadla jejím sítem, stejně se nakonec přinutím. Čtu zápisy, posmrkávám a říkám si, jak bych jen udržela víčka, aby se nudou nezavřela.

„Dej si tam zápalky!“ radil brácha moudra ze základky.

„To jsou vtipy, Jakube. Zkus si to sám. Přece i tobě musí dojít, že stejně spadnou,“ odseknu, protože cokoliv, ale už ten vtip sám od začátku postrádá logiku.

„Tak si na nich nařezej ostrou špičku, a kdykoliv budeš přivírat oči, tak tě to píchne a zas je otevřeš.“

„To víš, že jo. A budu mít z toho hned díry na piercing, jasně, díky!“

Abych dokázala, že chyba není jen na mém přijímači, nafotila jsem mamce výsledky testů i s otázkami. Naštěstí appka, přes kterou je vyplňujeme, na závěr zobrazí kompletní výsledky, to znamená všechno, včetně toho, co jsme zaškrtli špatně a jak to mělo být dobře a kolik celkem získáváme bodů.

„Nemůžeš mít tak špatné známky! Já jsem z ekonomie maturovala a pak měla na vysoký ještě několik kurzů, a klidně bych ji mohla přednášet. Na tom nic nebude.“

Rozhodla jsem se, že ji vyzkouším, protože jestli bude opravdu znát odpovědi, tak je to marný, jsem asi hloupá. Přečetla jsem: „Náklady podle spotřebované práce jsou – náklady na oběh, věcné, finanční, druhotné, osobní, fixní. Která z možností je správně?“ zeptala jsem.

„Co?“ nakrčila čelo. Evidentně očekávala něco jiného. „Tohle přece není ekonomie. To je nějaké slovíčkaření. To ti k ničemu nebude.“ A pak dodala: „Určitě ne finanční a fixní a osobní… ale ten zbytek, já nevím, to jako vážně? U nás v podniku pořád něco řešíme, ale aby šéf přišel a řekl, Janinko, jak jsme tuhle spotřebovali ty kabely, tak je zařaďte do…“ a pak se podívala do výčtu… „hm, třeba, do druhotných?“

Vydechla jsem. Tohle ani nebyl pocit vítězství. „Tak vidíš, je to strašný.“

„Co je správná odpověď?“ byla stále zvědavá.

„Věcné a osobní.“

„Cože?!“ vytřeštila oči, jako bych ji oznámila, že jsem těhotná. „Co tam máš dalšího?“

„Odpisy strojů jsou náklad finanční, fixní, provozní, osobní, implicitní, věcný, progresivní. A zase vyber jednu nebo více možností. Je to na tobě.“

Chytla se za čelo, jako by měla podezření na horečku, protože kdyby to byl infarkt, chytá se níž. Pak šilhala po monitoru. „Ještě se nedívej!“ Položila jsem dlaň na displej. „Tak co myslíš?“

„Že si budu muset udělat kafe.“ Zdála se být vyčerpaná.

„Takových otázek tam máme čtrnáct na čtrnáct minut.“

„V tom se nedá ani vyznat, natož abys to stihla za tak krátkou dobu. A i kdyby, je to nesmysl. Tohle ti nedá žádnou přidanou hodnotu. Jak pak to budeš v práci využívat?“

„Nijak,“ řekla jsem. „Nikdy nebudu dělat ekonomii.“

„Ale Lucko, kdo ví, jak to bude. Třeba… se k tomu dostaneš, ani nebudeš vědět jak… Protože ekonomie je fajn.“

Začala jsem předstírat dusivý smích. Držela jsem se za břicho v mírném předklonu s otevřenou pusou a vydávala podivný chrčivý zvuk.

Jenže mamka jen něco zalamentovala a odešla si uvařit to kafe. Nakoukla s hrníčkem před dveře a dodala: „Až budete příště psát test, tak mi řekni. Připravíme se spolu a…“ Ale moc jistoty v hlase neměla.

Mamka naštěstí je v této podivné covidové době často doma na home office. Některé dny musí do kanceláře, ale prakticky je to na domluvě.

Dnes je tedy úterý. Zvládla jsem zatím zaspat němčinu, úspěšně projít matikou, udržet částečnou pozornost u češtinu a zasmát se při fyzice, protože fyzikář je dobrej týpek, který nikdy nenudí. Další hodiny jsme neměli. Jen nám přišly do teamsů úkoly. Nejlepší byl z těláku. Nejspíš pan učitel Lodyha prožíval abstinenční příznaky, že nás nemohl prohánět po hřišti se stopkami v ruce a křičet to své: „Makej, makej! Ježkovy voči, seš jak dvanátset trojka, která si to chce rozdat s McLarenem!“ Vůbec jsme mu nerozuměli. „Představ si, že jsi v džungli a když neutečeš, tak že sežerou! No co jsem říkal! Už seš sežranej!“ nebo „Takhle skáče zajíc? Řekl jsem: mrštně, vypružit, ať je to jako zajíc. Ale ty jsi asi zajíc paraplegik nebo co!“

Takže Lodyha nám zadal úkol napsat esej „Výživa a stravovací návyky současné populace“.

Pokračování zde.

Vrátit se na hlavní stránku zde

Martina Boučková

Stránky: 1 2 3