LOVID- 10. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma

Asi není jiná možnost než před tím strachem a permanentním masírováním utéct, než prostě tu televizi vypnout, a na internetu sledovat jen to, co mě zajímá. Je mi jako jasný, že se před tím úplně neschovám, ale čeho je moc, toho je příliš. A zase tady na konci světa mám upřímně tak trochu pocit, že jsme se od normálního života odtrhli ještě víc. Nakonec měli naši docela dobrý nápad, jen by mohli u toho vypnout ty zprávy.

Přihlásila jsem se na výuku. Angličtina. Tak to je v pohodě. Po ránu hned oddechová hodina. Aspoň jsem si mohla v klidu poslechnout Koblihovy útrpné hlasovky a vidět taky už reakce ostatních.

A problikla i zpráva od Filipa.

„Jsi na hodině?“

Se zájmem jsem nadzvedla obočí. „Jasně, ale na svý, jestli kontroluješ docházku 😄 😄.“

„A co teď máte?“

„Anglinu.“

„My zemák. Dost nuda. Radši bych cestoval, než se učil, kde je jaký hospodářství a tak.“

„Taky mě zemák nebaví,“ konstatovala jsem. Normálně bych ho vyškrtla z osnov. Nebo! Mám lepší nápad. V hodině bychom měli na očích brýle virtuální reality a cestovali místem, které bychom měli zrovna probírat. A když už teda musíme vědět to hospodářství, tak bychom třeba cestovali i hnědouhelnými doly nebo mezi ropnými vrty a tak. Určitě by to bylo zábavnější vidět nejdelší řeku světa jako z letadla nebo rovnou z člunu a klidně by se včetně proslovu mohla vpravo nahoře ustalovat ta nejdůležitější data. Takový zeměpis by mě bavil! A klidně by takhle mohl probíhat i děják. Procházet se třeba válečnými zákopy nebo se dotýkat gilotiny na pařížském náměstí du Carrousel v květnu 1793 nebo vidět Leonarda da Vinci, jak maluje Monu Lisu. Myslím, že až jednou bude virtuální realita cenově dostupná jako jiné školní pomůcky, byla by fakt velká škoda, kdyby se to na školách nezavedlo.

„A co tě baví?“ zeptal se Filip.

„Ve škole?“

„Tak jasně… nebo i jinde.“

„Ve škole matika a anglina.“

„Já bych rád hodně cestoval, jestli umíš dobře anglicky, tak bys mi mohla dělat tlumočníka. Mně anglina moc nejde.“

„A kam bys chtěl jet?“

„Do Ameriky a do Austrálie a do Indie.“

„Do Indie? Proč?“

„Protože je to hodně zajímavá země. Když tam mají boha, co má hlavu slona a spoustu rukou. A toxickou posvátkou Gangu. A krávu mají za svatou. A ulice plné lidí, ale je to jiné než tady, prostě takové exotické, docela bych to chtěl vidět na vlastní oči.“

Musela jsem na chvíli přerušit psaní, protože mě učitelka vyvolala na překlad. To bylo raz dva a hned jsem mohla zase psát.

„Na to potřebuješ ale hodně peněz.“

„Dá se cestovat i bez nich. Jeden kluk u nás ve třídě, ono mu je teda už devatenáct, protože na rok školu přerušil, právě takhle cestoval. Neměl u sebe toho moc, cestoval stopem, přespával v parku…“

„Tak to dneska s těmi uzavírkami asi moc nenajezdí.“

„To ne teda.“

„A já bych asi nechtěla spát někde v parku. Jako vy kluci to máte jednodušší, ale holka…“

„Rozumím, ale já bych tě ochránil.“

Píchlo mi u srdce. „Proč?“

„Tak nechtěl bych přijít o svou tlumočnici.“

„Smart.“

„A co tebe baví? Chtěla bys taky cestovat?“

Pokračovat na další stránce.

Stránky: 1 2 3 4 5