LOVID – 13. kapitola z e-knihy pro YA zdarma
V sedm ráno budík. Už to nekomentuju. Zvykla jsem si? Spíš jsem rezignovala. Ale sotva jsem se nakopla přeslazenými sacharidy, hned se mi v hlavě rozsvítilo. Nikola. Možná bych se měla zase proběhnout lesem.
Stála jsem na podobném místě, protahovala si lýtkové svaly, proběhla kolem mě, uhlazený účes, na kterém se ani vlas nepohnul tak, aby jí byť trochu rozcuchal. V obličeji pořád dokonalá, já už bych byla rudá. Legíny, mikina, rozhodně víc šik než já, i když jsem si už sundala zimní bundu, abych nevypadala jako obří koule, ale za to moje tlustá červená mikina byla spíš radarem pro rozzuřené býky, kdyby tu nějací byli.
Sluchátka na uších. Jako by kvůli nim ani neviděla. Pokračovala dál bez jediného náznaku mé existence.
„Nikol!“ volám na ni. Nehnula ani brvou, pokračovala dál.
Škoda. Možná ji pořád otravují nějací fanoušci, že se rozhodla raději všechny vytěsnit. Mohlo mi to dojít!
S každým nemůžeš být kamarádka, vzpomněla jsem si na Julči slova. Jedna skutečnost je ale zvláštní: Když jsem byla doma zavřená a v kontaktu jen online, neměla jsem žádnou potřebu se s někým ještě stýkat. Ale tady, když navíc potkám někoho, s kým jsem na tom v téhle korona době obdobně, a ona mě ignoruje, tak to mě fakt zabolelo.
Nebudu se vnucovat. Nechce, tak nechce.
Jenže jsem doma ještě předtím, než začala výuka, sjížděla její videa. Usměvavá, přátelská, naprosto dokonalá image. Cvičení ve sportovní podprsence a shortkách. Má fakt břišáky a pevný svaly na nohách! Kdybych ji nepotkala v lese, řekla bych, že je snad vymyšlená.
„Hádej, kdo se zabydlil druhý barák od nás,“ píšu Simče. „NickyS.“ To „S“ u ní znamenalo jako „Style“ a „Sexy“ a „Super“ a všechna pozitiva, která člověka na „S“ napadnou.
Simča si ji asi musela hodit do google, protože hned neodpovídala. „Jo, tu už jsem viděla. Já teda její videa nesleduju, ale něco mi to říká. Ty kráso, ona má přes padesát tisíc sledujících. Tak to tam bydlíš s celebritou. Jaká je?“
„Právě že nic moc. Kvalitně mě ignoruje.“
„Tak je asi nafrněná.“
„Nejspíš. Nebo je to obrana před šílenými fanoušky.“
„No, tak ty teda určitě vypadáš na šílence.“
Schytala za to psychotický gif.
První hodina ekonomie. Drábková se před kamerou začala česat a rovnat si obočí nasliněným prstem. Ve skupinovce jsem slyšela určité narážky a syčení.
„Neměl by jí někdo říct, že to všichni vidíme?“ Julča.
„Já teda rozhodně ne.“ Straka.
„Na mě taky zapomeň.“ Kobliha.
„Možná by to mohlo být oklikou. Třeba: jé, paní učitelko, to je ale pěkný hřeben! Ne jí hned říkat, že to její sledování odrostů není pro každý žaludek.“
„Prosím tě, jaký pěkný hřeben. Ten má i moje babička.“ Kobliha.
„Dělejte, že nic nevidíte. Usmívejte se a mávejte. Hlavně nenápadně,“ napodobila jsem dozprávy hlas kapitána z Tučňáků z Madagaskaru.“
Na hodině jsme se dozvěděli, že v pátek píšeme. Hned jsem to napsala mamce na Messenger.
„To zas bude,“ přišla odpověď.
Naštěstí další hodina byla matematika. To se mi hned zlepšila nálada. Učitelka pak nezapomněla zdůraznit, že sice poslanci neschválili, že by měla být matematika jako povinný maturitní předmět, ale „Někteří studenti, jako třeba Lucka nebo Michal nebo klidně i Martin by se pro ni mohli rozhodnout. Maturita z matematiky se pak hodí při přijetí na některé vysoké školy. Jste teprve ve druháku, můžete o tom přemýšlet.“
I když mi matematika jde, pořád mám z ní při představě zkoušek u maturity respekt. Co když tam vylítnu na nějaké prkotině? Za to angličtinu, tu mám v krvi. Tam mě nemůže vůbec nic překvapit. Už si nedávám k originál filmům ani anglické titulky, nepotřebuju to. Jsem trochu plachá, když mám mluvit anglicky s cizími lidmi, třeba na dovolené, ale to se časem poddá. Chce to jen praxi. A maturita je vlastně ještě strašně daleko. Prostě se uvidí, jak se to vyvrbí.
„Ty maturuješ příští rok, že jo? A z čeho bys chtěl? Z matiky nebo angličtiny?“ napsala jsem Filipovi.
„To já ještě neřeším, ale asi spíš z matiky. Anglinu bych se musel našprtat, ale matika, ta jde sama. Tam se toho člověk nemusí moc učit, protože si to logicky odůvodní.“
Pokračování na další stránce.
2 komentáře
Pingback:
Pingback: