LOVID – 13. kapitola  z e-knihy pro YA zdarma

Pravda. Bod pro matiku. V angličtině se budu muset naučit spoustu témat, v matice jen pár vzorečků. No, naštěstí je to daleko, jak říkám. Času dost.

Táta odpoledne objevil v garáži nějaké kýble s barvou, které tam ležely kdo ví jak dlouho.

„Jestli ta barva bude v pořádku, tak bych mohl vymalovat třeba předsíň… nebo tu místnost u krbu… nebo obývák…“ začal plánovat.

„To si nech, až tu nebudem,“ vrčela mamka. Já tu chci mít teď klid. Už tak jsem dost ve stresu s tím, jak jsme tu všichni pohromadě.“

„Miláčku, ty jsi ve stresu?“ divil se táta.

„Mami, ty jsi z nás ve stresu?“ zeptal se Jakub.

„Tak to nemyslím. Ale prostě v hlavě musím držet víc věcí najednou. Vzbudit vás, snídani, jestli všechno funguje na online výuce, pak já práci na home office, do toho se vzbudí táta, je tu babička… já to nemyslím zle, jen to neumím v hlavě nějak dobře odfiltrovat. Potřebovala bych na chvíli vypadnout. Někam dál. Třeba se projít po městě.“

„Koukat do výloh,“ pokračovala jsem.

„Přesně, koukat do výloh, jít si koupit něco v drogérce, třeba hydratační a omlazující krém…“

„Vyzkoušet nějaké outfity…“

„Potřebuji něco na sebe, už jsem si rok nic nekoupila. A z e-shopu mě to nebaví. To si objednám, přijde to, nesedí to a hned zas poslat zpátky. To mě nebaví.“

„A boty by se mi hodily nový. Ne, že bych z těch svých vyrostla, ale chtělo by to nějaký na sport třeba, že. Za chvíli bude jaro, abych měla v čem běhat,“ pokračuju.

„Ty budeš chodit běhat?“ podivil se táta.

„Tak někdy bych začít třeba mohla,“ řekla jsem takovým tím vzpurným tónem, co se diví.

„Já bych taky asi měla začít,“ přidávala se mamka. „Jsou tu příhodné podmínky. A nejsem už nejmladší. Musím se udržovat. Měla bych začít běhat.“

„Jenže v těhle botách to je spíš za trest,“ dodala jsem.

„Ženský, vy jste strašný,“ odfrkal si táta. „Vám zavřou obchody a vy trpíte, jako by byl konec světa.“

„A tobě nic nechybí?“ zeptala se máma.

„Nic,“ odpověděl rázně.

„Vážně nic? Vážně, vážně, vážně nic? A že sis tuhle kámošům stejskal, jak jste dlouho nebyli na pivu,“ oponovala máma, ruce v bok, výraz někoho, kdo ví a je nad věcí.

„Ty mi čteš zprávy na mobilu?“ vrátil jí ten samý pohled táta.

„To ne,“ zakoktala se mamka. „Hele, seděl jsi vedle mě, když jsi ťukal tu zprávu. A ještě sis u toho brblal. To bych musela být hluchá a slepá.“

„No, já jen aby!“ zvedl ukazováček.

„A co bych tam asi viděla,“ pokračovala mamka stejným pohledem. „Tvou jedinou milenkou je počítač. Na ten nežárlím.“

„A motorka, mami, nezapomeň,“ přidal se Jakub.

„Jenže na tu je tátovi ještě zima,“ dodala mamka.

„Ale jak si tak říkám…“ Táta našpulil pusu, jako když přišel na skvělý nápad. „Když vás tady tak poslouchám, jak jste z toho všeho stísněné a frustrované, že… že se pojedu projet.“

Pokračování na další stránce.

Stránky: 1 2 3 4