LOVID – 5. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma

„Ne, myslím, jako že jsme teď všichni doma. Já to tak říkám.“

„Aha. Takže u vás dobrý? Jako jestli jsi zdravá? A brácha a rodiče taky?“

„Jo, všichni v pohodě. A u tebe?“

„Taky v pohodě.“

Hm, to bylo teda duchaplný. Se ztrapním hned na začátku.

„A co škola?“ ptala jsem se dál. A hned jsem si dala facku, až to štíplo.

„Jo, dobrý… Online to je lepší než sedět v lavicích.“

„Taky si myslím.“

„Učitelé mají aspoň víc prostoru mluvit o tom, za co jsou placení, než kritizovat, jak se kdo dívá, hází ksichty nebo smrdí 😃.“

Tak to bylo drsný, řekla jsem si. „Smrdí?“

„No, však my jsme klučičí třída. U nás to fakt nevoní po fialkách.“

„Jo, aha 😃.“

„A jak jinak? Jak je to vůbec s námi?“ zeptal se po asi dvou minutách, kdy se rozhovor zastavil. Co mu na to říct? S námi je to: nijak. Měsíce si nepíšem, tak si dělej, co chceš. Jasně, budu tolerantní a přátelská, budeme jen kamarádi. Tu větu kluci nesnáší. Nebo holky? Nevím, ale někdo to říkal, že je to zabijácká věta. Nechci ho naštvat, ale ani omezovat, když jsme stejně doma dlouho zavření a on ani není z našeho města.

„Jsi tam?“ znovu se zeptal. „Zlobíš se?“

„Ne.“

„Už jsme dlouho nebyli v kontaktu. Asi to nějak vyšumělo, co?“ byl přímej.

„Taky myslím.“

„Škoda.“

„Ano, škoda.“

„A chtěla bys zase někde navázat?“

Bodlo mi u srdce. Takže s Klárou nechodí? „Asi… ale jak… Tohle je nekonečný.“

„Nechceš se třeba sejít někde na půli cesty?“

„To bych ráda, jenže ani to nevím, jak udělat. V pátek se stěhujeme na chalupu a budeme tam zabarikádovaný na hodně dlouho.“

„Je to daleko?“

„Ani ne. Autem. Ale dokola taková samota. Jen vedle jsou potrhlí sousedi. Pak pár domů, kam jezdí Pražáci, ale bude tam asi prázdno. Prostě smrt.“

„To je škoda.“

„Ano, škoda…“

„Máme vůbec nějakou šanci?“

„Nevím.“

„Tak tomu dáme volný průběh?“

To už je přece hodně dlouho. Ale teď to teprve vyslovil. „Ano, necháme to volně běžet.“

„A můžu občas napsat, že jo?“

„Že váháš! Jasně. Ty vždycky.“

„Chybíš mi.“

To mi nemá dělat! Nemůže mi psát takový zprávy. A ještě pak poslal gif zrzavýho kotěte s utrápenýma očima přes půlku hlavy s nápisem I miss you. Pinkla jsem mu zpátky srdíčko.

Pokračování na další stránce.

Stránky: 1 2 3 4