LOVID- 9. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma

Babička s mamkou ho pozorovali z kuchyňskýho okna. „Zítra nenastartuje,“ řekla babi.

„Já vím,“ dodala mamka.

Nakonec táta zase skoro všechno naskládal zpátky do kůlen, vyhodil minimum, ale horší bylo, že některé věci přitáhl v bednách do vstupní chodby baráku.

„Co s tím jako budeme dělat? S těmi krámy!“ zlobila se mamka.

„Já je pak odnesu, neboj,“ řekl táta a svalil se na lavici vedle botníku. Vedle něho seděl Jakub a táta mu vyprávěl příběh každé té jednotlivé věci. Jak ji dostal k Vánocům, jak ji jeho otec sám vyřezal, jak bylo těžké to v té době sehnat, jak to dlouho sloužilo, jak dostal výprask, že si to půjčil bez dovolení, jak s tím pracovali na zahradě, jak byly tenkrát krásné časy.

„Jakube, jdi už spát. Je půl jedenáctý!“ zlobila se mamka, když zjistila, že ti dva spolu ještě na chodbě stále brebentí.

„Ale já tu chci být s tátou!“

„Dopovíte si to zítra. Vašku, měl bys mít trochu rozum, ne?“

Nahoru si pak Jakub odnesl jednu z těch zaprášených věcí, ani jsem nepostřehla jakou, něco, co mělo být spojeno s příběhem jeho dědy, co leželo desítky let v kůlně a nikdo si na to nevzpomněl, dokud tátu nepopadla uklízecí horečka, která otevřela dávno zapomenutou minulost. Táta ale ještě stále zůstával ve svém prostoru, mamka mu přinesla nízký kyblík s mýdlovou vodou, aby si ty poklady aspoň očistil od prachu a pavučin, a to ho docela bavilo, protože těm věcem vracel původní lesk. Babička si sedla vedle něho a taky vzpomínala, co ona z těch věcí za svého života poznala. Babička je z máminy strany, takže vzpomínky vázané ke všemu tady kolem nejsou její, ale mnoho věcí bylo stejných nebo podobných, a tak si s tátou dlouho do noci vyměňovali různé vzpomínky a příběhy, až táta zapomněl, že by měl do notebooku zapisovat zase další kódy, a babi, že by měla jít spát. Rozpustili to až pár minut po půlnoci, kdy babička sotva držela oči a už měla hlavu položenou na tátově rameni a občas zaklimbala.

Táta ji pak doprovodil do jejího pokoje, jen si vyzula boty a usnula.

Ten večer jsem si s kámoši zahrála Fortnite, pak si ještě pustila před spaním dva krátké díly jednoho anime seriálu a usnula. Ani jsem neměla páru o tom, že mi v noci problikával mobil. Přistávaly tam další hlasovky od Koblihy. Ještě po půlnoci se zase mučil s nějakými příklady z matiky a nemohl s tím hnout. „Já se z toho zblázním, normálně se zcvoknu, jako vole, co tohle je, že jsem nešel radši na kuchaře! Nemusel bych se trápit takovými blbostmi a ještě bych se dobře najedl!“

Pokračovat v další kapitole zde.

Vrátit se na předchozí kapitolu zde.

Přejít na hlavní stránku zde.

Martina Boučková

Stránky: 1 2 3