LOVID – 21. kapitola, z e-knihy pro YA, zdarma

Takže mi to došlo. Mamka se dostala do nějakého nejspíš pracovního stresu a potřebuje se provětrat fyzickou prací, jenže si toho nabrala až moc, a proto si vyžádala ještě někoho dalšího, kdo by ji s tím pomohl. Ale já přece nejsem…

Vlastně jsem ve stresu. Ano, já jsem v brutálním stresu. Z Nikči. Tak uvidíme, jak to zafunguje.

A tak jsme vše vyndávaly, vytíraly, vysoušely a stejně ještě nechávaly vyvětrat, oblečení přeskládávaly, věci přerovnávaly v jiném logičtějším smyslu, až nakonec jsme skříně zpátky zaplnily a byly hezčí! Úhlednější! Mělo to styl! Byla jsem zpocená, vybitá a bylo mi fajn! Nic mě netrápilo.

A pak dorazil brácha a hvízdl na mě. „Ségra, pojď.“

V mém pokoji jsme si sedli na postel a on povídá. „Takže ta primadona nesnáší, když se jí říká Nikčo nebo dokonce Veroniko. Strašně se hádá se svou mámou, ale představ si, že ona o ní dokonce říká, že je…“ naklonil se, jako by to, co chtěl vyslovit, nebylo vůbec legální. Šeptal: „že je to kráva a děvka.“

Hlasitě jsem se nadechla, vykulila oči a zakryla ústa. „To si děláš…“

„Nedělám…“

„A jak to všechno víš?“

„To ještě vůbec není všechno. Taky je alergická na kočky. Nesnáší mlíko, ale jen z principu, že je prý hnusný, jinak s tím doopravdy nemá žádný zdravotní problém. A na vízu má čtyřky od shora až dolů. Prý na ni její táta řve, že je to slyšet až k Suchánkům, že jestli na sobě nezamaká, tak ji vyrazí z baráku. Že za ni nebude pořád všechno platit. Protože prý to, že ji ještě nevyhodili ze školy, je jeho zásluha, ale maturitu, tu prý neuplatí.“

„Tak to je mazec! Brácho, to je mazec, jestli to je všechno pravda.“

„Všechno, doslova a do písmene. Filip mi to říkal.“

„Takže Filip ví, co se děje?“

„Jen něco.“

„Počkej, brácho, ale já nechci, aby…“

„Podívej, jen ví, že jsi z ní nešťastná. Neví nic o instáči nebo to, jak jste se servaly.“

Zhluboka jsem vydechla, jako bych se zbavila jednoho balvanu. Ale ještě to nebylo ono. „Tak teď vím, že paní dokonalá není ve všem dokonalá, ale netuším, jestli mi to k něčemu bude. Když ti jde o kluka, tak ti asi je jedno, že někomu nejde zas tak dobře škola…“

„Hele, ségra, na tomhle se už dá stavět. Já bych jen od tebe něco potřeboval.“

A pak mi vyprávěl předpokládaný plán. Občas se prý někde mihne v její blízkosti a potřebuje, abych byla v úkrytu a všechno natáčela. A on si taky bude vše nahrávat.

„Použijeme stejný zbraně. To dáme, ségra, to dáme.“ Plácal mě po zádech, jako bych byla hodná kobyla.

Těšila jsem se, byla jsem napnutá, nervózní, chtěla to mít za sebou, pochopitelně jako vítěz, ale také jsem věděla, že nic nejde uspěchat. A protože se ten den, ani následující nic nedělo, začala jsem o tom plánu pochybovat.

„Jak to tam snášíš, v tom pekle?“ napsala Simča.

„Ale jde to.“

„Koukám, že u Nicky na Instagramu žádná novinka, zato komentářů přibylo už na tisíce a k tomu další followeři. Řekni mi, že máš aspoň v plánu ji zabít.“

„OMG.“

Pokračování na další stránce.

Stránky: 1 2 3 4