LOVID – 21. kapitola, z e-knihy pro YA, zdarma

Přešla jsem už ke kraji ze silnice na blátivou cestu. Jen kamínky a jehličí mi praskalo pod podrážkami. A jak jsem obešla hranu střechy autobusové zastávky, spatřila jsem ho na lavičce. S tou blonckou.

Ztuhla mi krev v žilách. Nevěděla jsem, jestli mám vůbec chuť a sílu pozdravit.

„Ahoj,“ pozdravil Filip.

Taky jsem řekla to samé, ale tak mi zapraskalo v hlasivkách, že mi nebylo rozumět.

„Kačka přijela,“ dodal.

„Co?“ vykulila jsem oči. Určitě jsem vypadala jako hlupák, ale naštěstí zbytek údivu skrývala rouška. Stejně tak jako téměř celý Kačky obličej. To je děs. Nosíme roušky, čepice až do čela a člověk ani nepozná někoho, koho by měl znát. Jako chápu, že jsem Kačku viděla naposledy letmo spíš na dálku asi před rokem a půl a že se člověk v tomhle období hodně mění. Jí bylo tedy tak třináct a půl nebo čtrnáct a teď jí je patnáct a půl. Je o něco málo mladší než já. A z holky v teplákách ze základky je teď dokonalá slečna ze střední. „Musíme si promluvit!“ řekla rázně, jako by tu měla nejvíc sebevědomí. „Máš toho hodně k vysvětlování!

Pokračovat v další kapitole zde.

Vrátit se na předchozí kapitolu zde.

Přejít na hlavní stránku zde.

Martina Boučková

Stránky: 1 2 3 4