LOVID – 27. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma
„No, já to sama nevím. Mě naštvala ta fotka, protože je čerstvá a věděla jsem, že je tu Nicky. Ale to nebyla žárlivost,“ podrbala jsem se na roušce v místě, kde by měla být brada. „Já ti nevím. Mě asi spíš vytočilo, že jste tady spolu, zatímco já jsem doma a přece se s Nicky jaksi… přece by ses s ní kvůli… kvůli těm okolnostem… snad nebavil… Promiň.“
Chytl mě za ruku, což jsem nečekala, takže jsem se trochu zhoupla v kolenou a hupsla vedle něho na lavičku.
„Ale pěkný.“
„Co je na tom pěknýho?“
„Že je to upřímný. Ale asi bys měla trochu pracovat se svou… impulzivností.“
„Cože? Mluvíš jak nějaký doktor.“
„Cos čekala? Že tu dělám s Nicky něco za tvými zády?“
„Měla jsem zatmění. Přítom vím, jaká je to potvora.“
„Evidentně výborně zvládá tvou slabou stránku.“
„Jo, zase mě nachytala.“ Přitom jsem ji tu chtěla načapat! Vidět jak se na tý lavičce snaží! Jak usiluje o mýho kluka! Skočila bych jí po krku, až by přepadla dozadu! A pak bych křičela na Filipa: Tomu říkáš upřímnost? Tohle jsme si nedomluvili! Kdepak, rudo před očima vyprchalo a já si připadala dost hloupě.
„A proč jste tu byli spolu?“ pokračovala jsem.
„To bylo domluvený. Pak ti to přijde od Kačky.“
Bože, zfackuj mě a rozsviť mi v hlavě a to právě hned! Zasloužím si lekci.
„Jsem pitomá, viď?“ posmutněla jsem ze sebe.
Dal mi rouškovou pusu do vlasů. „Nic si z toho nedělej. Je to všechno takový jiný. V týhle době. Chodíme spolu a přitom spolu doopravdy nemůžeme být. Je to jak z nějaký antický tragédie. Ale to nebude trvat věčně.“
Je hezký, jak omluvil mé chování blázna vlastně dobou covidovou, že jsem si připadala o trochu líp. Ale doma jsem tučně velkým písmem napsala na papír cedulku: Nesmíš se nechat hned vytočit! A pověsila ji na kličku na okně. Jestli mě Nicky nebo nějaká jiná ještě jednou takhle rychle dostane, tak si opravdu nezasloužím nic jiného, než pořádně nafackovat.
„Už přišel čas.“ Zpráva od Kačeny.
Instrukce byly jasné. Vytvořili jsme účet na Instagramu s názvem „Pravda o NickyS“ s profilovkou žlutého obrázku s černým vykřičníkem. Připravili jsme si videa, které jsme dostali od Kačeny, a pak ještě vystřiženou fotku z toho, co zveřejnila NickyS, kde je můj rozlícený obličej a to celé doprovázené audiem z mého mobilu. Chtěli jsme ji kontaktovat rovnou odsud, ale uvědomili jsme si, že to není zrovna bystrý nápad, protože jí dojde, že to je někdo z nás, a nejspíš právě já. A tak jsme to udělali jinak. Napsal ji Filip soukromou zprávu ze svého účtu: „Nicky, naposledy tě žádám, abys všechno smazala. Dokud je ještě čas.“
„Čas na co?“ stručná odpověď.
„Já tu nechci o ničem diskutovat. Prostě to smaž. Tady,“ a vložil link na nový Instagram, „jinak zveřejníme pravdu.“
„Jakou pravdu?“ znovu Nicky otázka.
Koukali jsme Filipovi na displej. „Ta je děsná,“ okomentoval Jakub.
„Nemaž se s ní. Očividně ti na každou větu odpoví otázkou. To nikam nevede,“ zlobila se Kačena. „Dej mi mobil, já ji něco napíšu.“
Filip nechtěl, ale Kačeně se dá těžko oponovat. „Dávám ti přesně pět minut a jestli neuvidím, že jsi smazala ty lži, zveřejním pravdu.“
„Kdo ti uvěří?“ znovu NickyS.
Pokračování na další stránce.
Jeden komentář
Pingback: