Geniální plán, zlá myšlenka a spiklenecká odveta

Avarus pečlivě poslouchal a nechal se formovat ďáblovými slovy skrze Mendaceurova ústa.

„Dobrá, a jaký máš plán? Protože pokud řekneme Honorovi, přivez rostlinu a semena i pro nás, bude se ptát proč.“

„Rád bych navrhl, abyste zvolil nějakého zbrojnoše nebo sluhu, který vašeho bratra bude doprovázet. Byl by zde rovněž pro jeho ochranu. Člověk nikdy neví, co se v takových neznámých divokých krajinách může stát. A vámi vybraný spolehlivý sluha pak dostane jasné instrukce, kterých se bude držet. Slíbena mu bude vysoká odměna, aby neztratil motivaci a splnil vše, co po něm žádáme.“

„Dobrá, řekneme tedy, že jsme vybrali muže na jeho ochranu. Výtečný nápad, Mendaceure. Tvá bystrá  mysl mě nepřestává stále udivovat.“

Zatím seděl Honorus na lavičce na konci aleje a nechal se ohřívat slunečními paprsky. V lehkém větříku pohybující se tenké větve bříz šustily a vytvářely různorodé živé stíny. Acumen klečel a tužkou si naznačoval různé značky v textu, až pak vyskočil, radostí zatleskal a předal Honorovi list papíru.

„Ty už to máš?“

S koutky úst šťastně zvednutými nahoru opět přikývl. Snažil se ze sebe vydat nějaká slova, ale jeho řeč spíš připomínala zvláštní zvířecí zvuky. Nebylo mu vůbec rozumět.

Honorus sledoval text, který mu dával smysl, ale na řadu přicházela spousta otázek. I směrem k Acumenovi.

„Jak jsi na to přišel?“

Frajersky pokrčil rameny a bezelstně se tvářil, že je to normálka. Přesto by se chtěl tolik o všem rozpovídat. Otočil papír a napsal tam dvě slova: Caesarova šifra.

„Chceš říci, že ten klíč byl sestavený již podle dříve existujícího klíče?“

Přikývl.

„Caesarova šifra. Myslíš toho Julia Caesara? Chceš říci, že kombinace je stará tak dva tisíce let? Neuvěřitelné? A jak to funguje?“

Acumen se sehnul a pod nápis napsal abecedu písmen. Pod ní pak o čtyři řády dál napsal abecedu ještě jednou, a když došel až k poslednímu písmenu první řady, vrátil se na začátek pod „A“ a pokračoval, dokud nenavázal k poslednímu čtvrtému písmenu.

„Aha, celý princip téhle šifry je v tom, že jsou písmena v řadě abecedy jen posunuta, ano? Takže, když vidím „M“, je to v skutečnosti „J“, ano?“

Přikývl. Skákal, tleskal. Radoval se.

„Ty jsi mi ale bystrý chlapec! Jak tohle všechno znáš?“

Jenže Acumen ho neposlouchal, euforicky pobíhal po cestě, až ke své matce. Ta z jeho výrazu tváře hned pochopila.

„Co jsem vám říkala! Před ním nic neskryjete. Acumen rozluští všechno.“

„Je opravdu velmi chytrý! Jak se tohle naučil?“

„Z knih. Acumen moc společnost dětí nevyhledává. Je jiný. Možná to je tím, že je hluchoněmý, proto tráví tolik času osamotě v knihách. Nezajímají ho ani tak pohádky, nebo dětské knížky, ale našel zalíbení v textech o různých záhadách, tajemství přírody, šifrách, historii a vědě. Na můj vkus je ke svému věku až příliš vzdělaný.“

„Neuvěřitelný chlapec! Mohl bych se vám nějak odvděčit? Jako poděkování za vaši… za Acumenovu pomoc?“

Pokrčila rameny. „Nevím čím. Nic mi nechybí.“

Pokračování na další straně.

Stránky: 1 2 3 4