Geniální plán, zlá myšlenka a spiklenecká odveta

Nepozdravil. Prohlížel si to zvláštní seskupení. Žena se okamžitě postavila a pokorně stála se sklopenou hlavou. Acumen se schovával za její sukní. Avarus pohlédl na rozložený plátěný ubrus na trávníku a pohlédl i doleva na malý domek s rákosovou střechou, zahrádkou a zvědavě vyhlížející uvázanou kozou.

„Co je to tu za sešlost? A odkdy tu stojí tahle stavba?“ ptal se povýšenecky.

„Kdo ví. Tys o ní nevěděl? Ta je tu už snad odjaktěživa.“ odpověděl Honorus.

„Ale nepovídej, bratříčku. Na našich pozemcích by přece neměla stát žádná taková stavba. Leda tak kůlna na zahradní nástroje a i když to tedy ke kůlně nemá moc daleko, pochybuji, že uvnitř jsou jen rýče, lopaty, hrábě…“

„Vystavím dekret s povolením tu pobývat…“ dodal rázně Honorus.

„Vystavíš dekret? To jako každý, kdo si na našem pozemku postaví špinavý slum, dostane od nás dekret, aby tu mohl zůstat? Nastěhuješ sem všechnu chátru země? Kam to povede? Ty to nevíš? Já ti to povím! My se pak budeme  bát chodit po vlastních zahradách, aby nás někdo neokradl nebo nezabil. Budeme ve vlastním paláci jako cizinci! To bys chtěl?!“ rozohnil se Avarus.

„Jak můžeš takhle mluvit, Avare? Copak by ti mohla tahle žena s malým synem pomoci? V čem je nebezpečná?“

„S tím, že i drobný kamínek může spustit lavinu! Uděláš jeden hloupý ústupek a pak se ani nestačíš divit, co to sebou přinese! Máme zákony, jsou tu pravidla a ty se musí dodržovat! A vy, mladá dámo, do zítřejšího oběda ať jsou prostory vyprázdněné. Zbrojnoši z paláce si to přijdou zkontrolovat.“ poručil ji rázným gestem své pravé ruky.

„Avare! Jsem tvůj bratr. Jsem tvůj starší bratr a mám k tomu taky co říci!“

„Myslíš si, že to, že jsi o pár minut dříve spatřil světlo světa, že můžeš všechno bořit a ničit?“

„Bořit? Vždyť právě ty vyháníš tuto ženu. Copak nemáš slitování?“ Honorus se divil bratrově krutosti.

„Já mám, bratře. Já mám. Mám slitování nad všemi lidmi, kteří legálně pobývají na tomto území. A nechci si do svých zahrad, ani do svého paláce vpouštět nikoho, kdo tu žije potajmu a kdo ví jak si vydělává. O tomhle nebudu diskutovat.“

„Ty tu nejsi ale vládce! Nemůžeš takhle jednostranně rozhodovat!“ zlobil se Honorus stále víc.

„Honore, nejsem vládce, to máš pravdu. Ale nejspíš jím budu. Protože z nás dvou mám právě já lepší vladařské schopnosti a cit pro zákon nežli ty. Domluvil jsem. Zítra si přijedou zbrojnoši místo zkontrolovat.“

Otočil se a odjel. Žena se dala do pláče. Acumen se k ní přitiskl a hladil ji po vlasech, aby se uklidnila.

„Je mi to tak líto, můj bratr se někdy chová jako pitomec.“ omlouval se Honorus.

„To nic nemění na tom, že jsou z nás od tohoto okamžiku bezdomovci. Nebyli jsme o nic víc a jsme ještě míň, jsme jedním z nejslabších článků celého Orbisu. Nikomu nechybíme, jen překážíme,“ naříkala nešťastná Pulchram.

„Nemůžeme přece dovolit, aby Avarus vyhrál. Pulchram, zvu tě k sobě do paláce. Ty a tvůj syn budete mými hosty. Nechám pro vás připravit komnatu. Budete si žít jako králové!“

„To snad nemyslíte vážně, pane!“

„A neříkej mi, pane. Cítím, že jsi něco jako moje sestra. Říkej mi, Honore.“ Usmál se vítězně za ten skvělý nápad!

„To nemůžu, promiňte, to opravdu nemohu.“ stále se skromně bránila Pulchram.

„Neboj, to zvládneš. Řekni, Honore, děkuji, už jsi jdu zabalit věci a pojedu s tebou a se synem do paláce,“ žádal ji přátelským tónem.

„Šlapete do vosího hnízda. Myslíte si, pane, že když nás nechal váš bratr vyhodit, že je vhodné, abychom se nastěhovali pod stejnou střechu, kde bydlí on?“

„Vymlouvá se na zákony a pravidla! Nuže dobrá, zákon říká, že si tu nesmíš bez povolení postavit a obývat dům. Ale zákon nezakazuje, koho si mohu pozvat jako hosta do paláce. Do svého domova! Můj bratr a i já máme stejná práva! Nemůže mi poroučet. Acumene, chtěl by ses podívat do paláce?“

Přikyvoval a skákal radostí.

„Takže je rozhodnuto. Jsme tu dva na jednoho. Ne, nechci ti, Pulchram, poroučet, opravdu ne. Ale co si rozhodně nepřeju je, aby ses dostala do tíživější situace, než ve které jsi. Ba naopak! Jsi matka a pro tebe a tvého syna chci to nejlepší,“ řekl rozhodně a bylo ujednáno.

Pokračování zde.

Martina Boučková

Stránky: 1 2 3 4