Skládačka k obřímu monstru nevídaných možností

Pokračování příběhu Království loutek. Předchozí kapitola zde. Vše o knize zde.

Všichni postupovali až na konec chodby, kde byly za pomoci mechanického výtahu na kladkovém principu svezeni do hlubokých sklepení, odkud se táhla příkrá dlouhá tmavá chodba, letmo osvětlená několika plynovými lampami, ještě velmi hluboko dolů až do nejzazších prostor: dílen na výrobu obrovského stroje.

Honorus byl naprosto uchvácen. Při vstupu si uvědomil, že již tu někdy v minulosti byl. Ale možná jen jako malý chlapec. Za jakých okolností se sem však dostal, si nemohl vybavit. Za to Avarus se tvářil, jako kdyby tu byl doma. Inventor ho tahal za rukáv a odváděl k části, kde na deset dělníků za pomoci velkých kladiv spojovalo řadu silných ocelových kolejnic.

Nacházeli se ve velmi prostorné místnosti se stropy vysokými možná dvanáct, patnáct metrů. Vzduch byl nasáklý pachem kovu a horkem z opodál stojící pece. Pracovali tu kováři, technici i obyčejní dělníci. Vzhledem k vysokému horku byli do půli těla svlečení, zpocení a špinaví. Jejich dílem byl zatím jakýsi z kolejnic postavený kvádr, do jehož břicha skládali řadu ozubených kol, obrovských, menších i docela drobných. Několik chlapů se snažilo zasadit kolo správně do soukolí tak, aby jednotlivé zuby zaklaply přesně do celého mechanismu. A pak i utahovat matku nebylo nic snadného. Některé byly tak velké, že jejich průměr zasahoval až do poloviny mužské výšky. Na jejich utažení se tedy muselo rovněž podílet hned několik dělníků.

Ačkoliv Honorus vůbec netušil, co před ním stojí, rozhodně to působilo značně impozantně. Kovové obrovské monstrum ve sklepeních, které mají blíže peklu než zemi.

„A to je jako ono?“ zeptal se možná hloupě.

„Ano. Tedy vlastně jen jedna část. První fázi jsme již zvládli, týkala se získávání surovin a poté vypracování základních mechanických dílů. Nyní jsme ve fázi dvě. Zde můžete spatřit část trupu stroje.“

„Trupu? To zní, jako byste popisoval zvíře.“

„Ach ano, výsledný stroj je jakousi napodobeninou škorpióna, jednoho z nejúchvatnějších živočichů na této planetě. Věděl jste třeba, že štír dokáže zadržet dech na tři dny! A nemusí celý rok nic sníst! A přežije tak silné radioaktivní záření, které by jinak každého člověka dávno zabilo? Že obývají tuto planetu na stovek milionů let a…“

„Tak to všechno jsem sice netušil, nicméně váš robotický škorpion stěží bude mít tyto vlastnosti. Nebo spíš předpokládám, že dýchání a stravu nebude muset řešit vůbec.“

Inventor se komicky zachichotal a následně dodával. „Ano, nic takového není u našeho stroje zapotřebí, jen jsem prostě vášnivým obdivovatelem těchto živočichů, a proto při volbě konstrukce nejdokonalejší zbraně proti obří chobotnici mě nenapadl nikdo jiný, než právě tento nezničitelný mrštný lovec.“

„Tak pak jste mohl zvolit možná lépe blechu,“ poznamenal Honorus. „Váš zabiják by byl schopen doskočit třicetinásobek výšky oproti své velikosti a to rychlostí takovou, která by jinak člověku zlámala vaz…“

Inventor při tomto výčtu poněkud zrozpačitěl. „Ale…“

„Ale to byste ho musel být schopen v takové věrné kopii rovněž sestrojit, že,“ ušklíbl se Honorus.

Inventor se párkrát nadechoval vždy se zvednutím ukazováčku, jako by chtěl něco poznamenat, ale nemohl stále najít tu správnou nit k navázání rozhovoru.

„Nenechte se vykolejit, milý příteli,“ podotkl Avarus. „Vedete si výborně. Jen pokračujte.“

To Inventora uklidnilo a mohl tedy mluvit dál. „Máme v plánu sestavit takto na sedm podobných kvádrů, které budou společně spojeny v průsečíku jedním bodem tak, aby mohl být stroj navzdory své mohutnosti mrštný jako samotné zvíře. Stejně jako štíří tělo se skládá ze sedmi článků trupu, následuje po té pět článků pro zadní část a poslední jedový osten s jedovatým hrotem. Místo jedu však zde bude umístěn silný elektrický výboj, který se aktivuje stisknutím spouštěcího mechanizmu při zaměření cíle. Z hrotu pak velkou rychlostí vystřelí světelný blesk, jehož silný elektrický proud o několika desítek tisíc ampérů při kontaktu s chobotnicí proteče jejím tělem a způsobí jí silné svalové křeče, jejich následné protrhání a smrt. Není to však jediná zbraň připravená pro tuto nestvůru.“

„A není to nebezpečné?“ podivil se Honorus. „Však vzpomeňme na profesora Richmana ze Sankt Petersburgu, který při podobných experimentech přišel o život.“

„Chválím vaše znalosti v oblasti vědy,“ podotkl Inventor, „ale my se už zde nenacházíme ve fázi pokusů a katastrofických omylů. Dělníci pouze zabudují již vyzkoušený funkční mechanismus, který neuškodí nikomu, ani tomu, kdo bude štíra ovládat.“

„A jak tedy bude stroj ovládán? Slyšel jsem, že snad z dálky?“

„To není zase tak přesné.“

„Bude snad ve stroji zabudovaná kabina s osádkou?“

„Ano, bude nutné, aby uvnitř kabiny štíra obsluhovalo na několik zdatných mužů a já.“

Pokračování na další stránce.

Stránky: 1 2