Skládačka k obřímu monstru nevídaných možností

Honorus se podíval na svého bratra. „Říkal jsi, že nebude ohrožen ničí život.“

„Však taky ne! Podívej se, jaké obrovské monstrum zde vytváříme! Nikomu se zde nemůže nic stát! Vždy jen po celé délce bude dosahovat na třicet metrů!“

„Přesně tak, pane,“ dodal Inventor, „třicet metrů od začátku trupu po hrot ostnu. A pak jsou zde ještě klepeta, která zabírají další prostor co do délky a šíře. Tato klepeta v sobě ponesou značnou zničující sílu, kdy při stisku dokážou drtit skály v prach. Jakmile se klepeta dotknou chapadel chobotnice, rozstříhají je jako provázky. Na každé straně jsou pak hbité čtyři nohy, které umožňují rychlý přesun po jakémkoliv terénu a nemohou se tedy nikde zaseknout či probořit, jako je typické u kol. Navíc, pokud by skutečně mělo dojít k nějakému záseku z důvodu například semknutí při pádu velkých balvanů, štír automaticky uvolní tuto končetinu a pokračuje bez ní. Takto se může zbavit postupně až všech osmi končetin, následně se tedy vysunou z pod trupu pásy a stroj přesto zdolá celý terén. Věříme však, že až do takových extrémních situací se nedostane.

A přední část trupu je ještě obohacena o další zbraně v oblasti, kde se nachází postranní oči. Akorát ty nebudou sloužit k zraku, nýbrž k chrlení ohně, vystřelování ostrých šípů harpunových hrotů, nebo těžkých kovových koulí ze zasazených stále oblíbených kanónů se závěrovým mechanismem.“

„A každý zúčastněný ještě obdrží perkusní zbraně pro vlastní obranu a taky proto, že muž se zbraní vypadá prostě jako muž,“ dodal Avarus.

Na jednu stranu byl Honorus uchvácen tou impozantností lidského génia, že je schopen stvořit něco tak na první pohled neskutečného. Na druhou si byl vědom, že ne každý vynález, vycházející i ze sebebystřejší lidské mysli, v jádru bude sloužit k užitku lidstva jako takového. Jeho kroky mohou snadno vést i k jeho záhubě.

Přeci jen tento gigantický štír je nebezpečnou zbraní, namířenou proti obří chobotnici. A jak známo, každá zbraň, každý zlý skutek a zlá myšlenka se může proti člověku vždycky hrubě obrátit.

Nejednou ničivé zbraně přivedlo svědomí lidí ke změně jejich využití. A tak ne každá ničivá síla musí nutně zabíjet. Pokud je zkrocena, může přinést i leccos dobrého; podobně jako bájný Golem nebo zkrocená jaderná síla.

„A jak chcete toto monstrum odsud dostat? Celý ho nejspíš tady ani nepostavíte?“ hloubaly otázky v Honorově hlavě.

„I ty hlupáčku,“ pokořoval Avarus bratrovo dumání. „Zde se sestavují jednotlivé části. Protože se nacházíme hluboko pod zemí, ale již v prostorách daleko za palácem pod našimi zahradami, je výtah o ploše třiceti metrů čtverečných.“

„Na zemský povrch můžeme dopravit tak náklady o váze až deseti tun. Slouží nám k tomu polyspaston tažený shirskými koňmi,“ skočil mu se svým odborným výkladem do řeči Inventor.

Avarus si však nechtěl nechat pohasnout chvilku na vědeckém výsluní, a tak udivenému bratrovi vše jednoduše osvětlil: „Polyspaston je prostě jen jeřáb a nahoře jsou pak k  pákám přivázáni tažní koně.“

Alchymista pochvalně potleskával jen doteky svých prstů. Honorus cítil, jak vzduch kolem stěžknul, a tak se rozhodl odejít.

„Chtěl bych se odpoledne vydat do Parvally, do míst, kde bydlil Tempestatibus.“

„Kdo že?“ podivil se Avarus, že snad jeho bratra může zajímat něco jiného než tento velkolepý vynález.

„Ten redaktor z meteorologického periodika.“ „Prosím tě, čím ty nemarníš čas. Co bys asi od něho chtěl? Chceš znát předpověď? Tak ano, nad tou obří bestií se již stahují mračna. Na to můžeš vzít jed.“

Další pokračování zde.

Martina Boučková

Stránky: 1 2