Vzhůru k oblakům cestou za nadějí

„Mám to tady s sebou,“ dodal a vytáhl složený list papíru z kapsy u vesty. „Buďte bdělí! V paláci je zrádce, který je zodpovědný za ztroskotání lodě a smrt vládkyně Mirabilis. Nic se neděje samo od sebe. Nevěřte všemu, co se říká. Najdete-li zrádce, najdete i vraha!“

Lékař četl zprávu několikrát po sobě. Po té se s Honorem dívali upřeně do očí.

„Takže poštovní holub nejspíš nezbloudil. Měl namířeno do paláce. Možná přímo k vám, nebo do jiných oken. Ale docela bych věřil, že přímo za vámi. Myslíte, že máme toto varování brát vážně?“

„Kdo by mohl něco takového chtít? A jak by to chtěl udělat? A pokud ano, k čemu by mu to bylo?“

***

Lékařova pracovna působila dojmem konzervativního, ale naprosto pečlivě upraveného a hygienicky poklizeného pokoje. Na stole nezůstávaly ani žádné složky a papíry. A tak bylo vždy těžké odhadnout, kdy naposledy se zde palácový lékař nacházel. Mohlo to být klidně před hodinou, nebo také před týdnem. Jakmile vstoupil, vytáhl si jen to nutné, a po té zase po sobě vše pečlivě poklidil a prachovkou otřel desku stolu a kliky. Tentokrát si odložil na stůl obrázky, které před chvílí ukazoval Honorovi. Průřez mozkem, Herba Vitale a vedle toho deník doktora Viatora. Sic bezděčně sledoval okvětní lístky, přemýšlel jen o vzkazu, který přilétl v břiše mechanického holuba. Zpráva sama o sobě byla velmi výstražná a on o jejím obsahu už nepochyboval, ale čemu by rozhodně chtěl přijít na kloub, je, kdo byl jejím autorem. A kde se nachází. Touha něco hned vědět může být někdy výrazně silnější než dostupné možnosti ji v krátkém čase naplnit. Někdy máme nutkání chtít vše vědět okamžitě, ale s věkem jsme se naučili tento horlivý zvířecí impuls v sobě potlačovat. Děti bývají netrpělivé, vztekají se, donekonečna opakují své požadavky, vymáhají si je křikem a pláčem; mladí lidé jsou rovněž nedočkaví: chtějí se rvát a měnit svět a s horlivostí a vášní okamžitě vstupují do útoku, aby vyčistili pole. Přitom mnohdy ani nedohlédnou do konce. K důsledkům a vedlejším efektům svých činů. A staří se pro všechny zdají být nudní. Kdepak, oni mají také tužby, také by chtěli vzdorovat, ale roky života díky zkušenostem ze zklamání do nich vryly ona přeslazená „ne“: proč to právě takhle a teď nelze udělat. A tak se nejednou jen rozčílí a vzápětí ten žár zklamaně uhasí. Ale každý takový předčasně uhašený požár nejednou v sobě zanechává nenápadné žhavé uhlíky, které mohou v budoucnu i nepředvídatelně vzplát.

A sic malé v lékařově duši ukryté dítě se mohlo vztekat a jistě právě ono způsobilo, že se mu zvíraznily paprsčité žilky kolem očí, musel ho v sobě zadusit, neboť si byl vědom, že autora zprávy jen tak brzy nenalezne.

Ale může pomoci Honorovi v jeho bezpečnější cestě na jižní kontinent. Pomoci svému klidu a zároveň další nenaplněné touze – získat živé exempláře Herba Vitale. Usedl ke svému radiotelegrafu a vyslal zprávu za moře příteli, se kterým se sic nikdy osobně nesetkal, ale oba jsou vášnivými radioamatéry. Je jedním z mála domorodců, kteří pod tlakem místní vlády nejenže vychodili několik let povinné školní docházky, naučil se vedle svého domorodého jazyka ještě jeden z kmenových dialektů a portugalštinu, ale jeho přístřešek je také jediným, ve kterém je uložena prostorná vysílačka; spíše taková skládačka různých neoriginálních dílů, které však nakonec splňují svůj účel.

Pokračování na další straně.

Stránky: 1 2 3 4 5