Vzhůru k oblakům cestou za nadějí

Pokud na sebe mají štěstí, mohou spolu hovořit na přímo. Často ale jeden druhému zašle zprávu, kterou si snad z nostalgie předají přes Morseovu abecedu, zaznamenanou na děrných štítcích pro pozdější rozkódování do portugalštiny.

„Prosím, dej pozor na mého přítele, který za několik dní přistane u břehů tvé země.“

Nebylo potřeba popisovat blíž. V těch místech se mnoho bílých mužů nevyskytuje.

***

Honorus si zabalil do batohu potřebné náhradní oblečení, sušené maso a několik litrů vody, než narazí na nějaké čisté prameny, aby mohl po té začít doplňovat.

„Co s námi bude, až odjedete?“ ptala se Pulchram.

Díval se do jejich zoufalých očí. Acumen přiložil hlavu na její břicho a přitom upíral na Honora prosebné oči. Pravda, nechat je tu, bylo by pro ně nejspíš nebezpečné. Zajistit jim bydlení někde v hlavním městě Orbisu? Acumen ukázal na něho, na sebe a matku. Pak zdvihl ruce nad hlavu a znázornil velkou kružnici. Nakonec zamával rukama, jako když letí pták. Jak Honorus ho pozoroval, bál se, že tu řeč těla pochopil a bude mu líto, že chlapce zklame.

„Nemůžete jet se mnou. Tohle je příliš nebezpečná cesta. Nemohu zaručit, abys byl v nebezpečí. Jsi ještě malý kluk.“

Namíchl se. Dal ruce v bok, zamračil se a našpulil rty.

„Kam půjdeme? Celé tohle byl jen bláznivý nápad, jak naštvat vašeho bratra. Nic víc! Jen jste nás využil!“

„Tak to teda ne, to si nemůžeš myslet. A říkej mi, Honore, jsem tvůj kamarád.“

„Jakýpak kamarád, když teď nemáme kam jít? Tady rozhodně zůstat nemůžeme!“

Acumen sepnul ruce a škemral. Pulchram se poprvé vzpříčila a přestala uvažovat střízlivě jako matka ochranitelka, která musí stůj co stůj zůstat se svým synem v bezpečí pevně nohama na zemi.

„A proč ne?! Proč ne, Honore! Pane, vemte nás s sebou. O co jde? Můžete nás vysadit na jižním kontinentu. Myslím, že nemáme zájem setrvávat v této zemi. Ano, odvezte nás tam, pane. Už tu nechci žít, nechci se sem vracet!“

Rozčilovala se a přitom jí tekly slzy po tváři. Acumen pořád škemral.

„A co když ztroskotáme? Nepřežijeme… a Acumen je ještě malý. Neměla bys ho chránit?“

„Nic takového se nestane!“ vztekala se. „Jedete tam, protože musíte zachránit život svému otci. Vy se chcete, vy se musíte vrátit! A proto se nám nic nestane.“

„Víš, jak je málo místa v horkovzdušném balonu? Poletíme několik dní ve vzduchu. Jeden člověk se tam vyspí, ale jak se  pohodlně složíme všichni tři?“

Pokračování na další straně.

Stránky: 1 2 3 4 5