Království loutek

„Neuvěřitelné. Co to pro nás všechno znamená? Nebudeme se snad muset o ně starat jako o děti?“

„Ale kdepak, pane. Jen, co jim dáte povel k rozchodu, odejdou do svých domovů. Budou fungovat podobně jako každý předchozí den. Ráno vstanou, udělají si snídani, odejdou do práce… až na to, že budou pokorní, nebudou mít ani z ničeho strach, nebudou se smát a vyprávět si. Nebudou mít potřebu sdílet své zážitky s druhými. A když je povoláte k rozkazu, splní ho.“

„Jen já?“

„To bohužel ne,“ odvětil Mendaceurus. „Prakticky slepě poslechnou kohokoliv, protože sami se teď nedokážou rozhodnout.“

„To by ale mohl někdo zneužít a vytvořit z nich silnou a nebezpečnou armádu.“

„Tu sílu můžete využít vy sám, pane. Mechanický stroj na zničení obří chobotnice bude v brzkých dnech již dokončen. Vytvořte ze svého lidu vojsko, které bude stroj doprovázet a někteří jedinci i obsluhovat. Dejte jim do ruky zbraně a vykonejte nejvyšší pomstu za smrt vládkyně Orbisu.“

Avarus se zatvářil velmi vážně a zamyšleně. Rozpustil dav, který se jako bezduché loutky rozešel do svých domovů, a sám měl v úmyslu uzavřít se ve svých komnatách. Nicméně se vydal jen do otcovy ložnice. Seděl v rohu místnosti a pozoroval jeho tvář. Každým dnem vypadal lépe a zdravěji. Nebyl žádnou bezduchou loutkou jako všichni ostatní. Jak neuvěřitelný je to lék! Záleží kolik je ho použito, s čím se míchá, v jakém stavu se člověk nachází. Je-li nemocen, nebo zdráv, až nakonec lze z nenápadné rostlinky vytvořit silný nástroj k ovládnutí lidstva.

„Jak se cítíš, otče?“

„Mnohem lépe. Abych řekl pravdu, lépe než posledních několik let. Jako by mě něco přestávalo tížit. Ale ani si nějak nedovedu uvědomit, co to bylo, co mě vlastně tolik trápilo. Nemysli si, neztratil jsem paměť. Vím, co to způsobilo. Zármutek nad ztrátou tvé matky, Mirabilis, ale nedokážu už pochopit, proč jsem byl tolik let uzavřený a odtažený od světa a svých synů. Zanedbával jsem vás, tebe i Honora. Okradl jsem vás o vaše dětství. A mimochodem. Kde je Honorus? A kdy si necháš dorůst vlasy?“

Usmál se. „Kdypak jsi byl takhle veselý! Honorus je na daleké výpravě. Vrátí se za pár dní. A dorůst vlasy?“ zasyčel s kroucením hlavy. „Kdo ví jestli vůbec někdy.“ A v duchu mu prolétla myšlenka: víš, tohle je symbol, ty zapomínáš, já nikoliv.

Cestou z paláce nasedl na koně a přesunul se do severní části zahrad, kde se nacházel obrovský výtah o ploše třiceti metrů čtverečných. Zde dělníci pod vedením Inventora smontovávali poslední díly obrovského štíra. Gigantické monstrum bylo vidět už z dálky a čím byl člověk blíže, tím víc mu stroj bral dech. Neuvěřitelné, kolosální, velkolepé! Čeho člověk není všeho schopen! Jaký um génia lidského ducha a píle. A peněz, neopomněl si vzpomenout na obrovské náklady spojené s touto stavbou.

„Výborně, pane,“ volal na něho Inventor. „Říkal jsem si, že už bylo na čase, abyste se přijel podívat. Jen považte: není to nádhera?“

Přikývl. „Nikdy jsem neviděl nic dokonalejšího.“

„Dolaďujeme poslední detaily. Podívejte se na ta hrozivá klepeta! A vidíte tam vzadu ty rozdrcené kameny? Zkouška proběhla na výbornou. Chlapi teď přidělávají do postranních očí zásobníky na harpunové hroty. Ostatní zbraně na chrlení ohně nebo kanony jsou již zabudované. Rádi bychom všem představili našeho robota, a to nejen z fotografií z novin. Co byste navrhoval? Myslím, že asi ideální místo by bylo v obecních pastvinách.“

„Přesně tak, Inventore. Takový stroj by se mezi ulice města neprotáhl. Je možné s ním pokračovat jen přes zahrady do obecních pastvin a pak přes přírodní terén až k zálivu Temného rytíře.“

„Ano, ulicemi by se sice neprotáhl, ale dokáže se postavit vysoko na svých nohách tak, že převyšuje střechy běžných domů. Nicméně by mohl hroty svých končetin zapichovat do zahrad či způsobit nějakou újmu na majetku, takže aby získal největší podporu a naopak nikoho nerozlítil, odebereme se s ním do obecních pastvin.“

„Uspořádám na pozitří další velkolepou oslavu! To už budete mít vše hotové?“

„Bezpochyby.“

„Výtečně! Připravím oslavu a plán! Nic nám už nebrání vydat se proti té vražedné obludě.“

Pokračování na další straně.

Stránky: 1 2 3 4 5 6