Odhaleni ze stínu před světem

Téhož dne přivedl mladou ženu, která se však zdála být také pod vlivem Herba Vitale.

„Nechte ji tady v klidu odpočívat. Jen ať neopustí dům. Účinky látky musí po pár dnech již vyprchat a Ancilla nám může být dobrým svědkem Mendaceurových zločinů. Byla jeho služebnou a uklízečkou.“

Pak přivedl Inventora, značně zkroušeného. Stále se chvěl, jako by se děsil lidských doteků a hlasů. Medicus ho zachránil před jistou smrtí, kdy Inventor nemohl dále snášet utrpení z výsledků bitvy a chtěl si sáhnout na život.

A v neposlední řadě Honora, Imperia, Pulchram a Acumena.

Uprostřed noci ubytoval ještě jednoho člověka. V tichosti a nenápadně, možná mohli ostatní vidět jen světlo táhnoucí se do oken. Ale protože každý obýval samostatný pokoj, netušil, kdo další se nachází v sídle Opulentových. Každý z nich mohl doufat, že je jediným z návštěvníků. Že je jediným možným svědkem, jediným skrytým, jediným, kterému Medicus zachránil život. Ale všichni až na Ancillu věděli, jak hodně je venku nebezpečno.

Mendaceurus následujícího dne odpoledne vystoupil na balkoně nad náměstím Hrdinů zapomenuté války. Vylepšil vystupování nejdůležitější osoby země tak, že jeho příchod byl slavnostně oznámen hrou na pozouny a bubny. Jmenoval některé lidi do funkce tak zvaných Mistrů pokynovačů, kteří dávali davu najevo, co mají dělat. Když vstoupil na balkon, dav musel hlasitě jásat a tleskat. Cedulky s nápisem „aplaus“ byly rovněž tak často zvedány.

Mendaceurus oznámil svému lidu, že boj s nepřítelem, který byl zodpovědný za životy mnoha mužů, je u konce. Tragická událost, jejíž okolnosti nebudou vyšetřovány, protože všichni víme, jak situace byla vyhrocená a společnost opodstatněně rozčílená a toužící po spravedlnosti, způsobila smrt Avara. „K tomu si vám dovolím oznámit, že stále nevíme, kde se nachází Honorus a Imperius. Zdá se, že zbytek této zhýčkané rodiny kamsi zbaběle uprchl. Není divu, že se bojí spravedlivého soudu a naší zasloužené pomsty! Vskutku s odporem se nyní dívám do minulosti, že jsme museli trpět takovou ubohou vládu pyšné šlechty, která naši zemi plundrovala a rozhazovala peníze, vaše peníze, přátelé! A tomu je dnes konec! Dovoluji si vám oznámit, že dnes kolem třetí odpoledne budu jmenován vládcem Orbisu a země se může v klidu vrátit do bezpečných kolejí! Už dost bylo útrap!“

Lidé na povel tleskali a jásali, ale pak se někteří začali chytat za hlavu. Kroutili se v podivných křečích, předkláněli se, jako by chtěli zvracet, padali na kolena a pak se snažili vstát.

Mendaceurus pozoroval s údivem, co se to děje s jeho fanoušky. A pak se prodral prostorem hluk. Byla to směs mnoha vět a otázek: co se to děje? Kde to jsem? Proč na balkoně stojí Mendaceurus? Kde je Avarus a Honorus?

Mendaceurus brzy pochopil. Účinky Herba Vitale jsou pryč. Náměstí bylo z půlky plné otupělými loutkami a zbytkem lidí z okolních vsí a měst, které zde ještě držela chuť revoltovat. Ale loutky se pomalu navracely do života. Nejprve byly zmatené, s hrůzou však brzy zjistily, že vše, co předchozí dny proběhlo, si pamatují a jsou si toho vědomy.

Všichni do jednoho si vybavovali rozkazy a cestu na bitevní pole.

„Odpovězte! Řekni nám, co to bylo s námi?“ nechápali a křičeli směrem k balkonu. Mendaceurus byl trochu v rozpacích. Nebyl na takovou situaci připravený. Měl jiné plány a všechny se teď soustřeďovaly jen na něho.

„A co bylo s vámi?“ pokusil se prodloužit okamžik nevědomí tím, že snad sami najdou odpovědi.

„Mám pocit, jako bych byla teď několik dní bez duše!“

„Nic jsem necítil!“

„Děti mě objímaly, ale já jsem byla lhostejná!“

„A v pastvinách byl ten obrovský štír a přišel rozkaz, abychom se vydali proti té chobotnici!“

„Proč jsme šli proti ní, když přece nebylo potřeba vojáků s tak velkým strojem?“ divil se jedn z mužů.

„Avarus vám to poručil! Copak si to nepamatujete?“ rozlítil se Mendaceurus.

„A nebyl jste po jeho boku?“

Pokračování na další straně.

Stránky: 1 2 3 4 5 6 7