Pod lampou největší tma

Obří chobotnice stejně jako i další její příbuzné druhy se živí kraby, humry a dalšími korýši a měkkýši. Pro svou velikost podstatně značnější množství. Loví zejména v noci. Potravu si stáhne do svého úkrytu a prázdné schránky ulovených zvířat hromadí před vchodem. Po té, co byl tento obr zabit, už neměli korýši přirozeného nepřítele. Jejich maso je sice chutné a místní rybáři ho začali ve větším dodávat na trh, ale zároveň likvidují plůdky ryb. Krabi se živí vedle různých červů, korýšů a měkkýšů, také rybami. Úlovek si nejprve svými silnými klepety roztrhají na menší kusy, které si po té jimi vkládají do úst.

Když Honorus přišel na terasu k bratrovi, Avarus zrovna právě také držel noviny v rukách. Podíval se mu smutně do očí. Jeho temeno hlavy už bylo zarostlé nízkým porostem. Dávno již odložil i fialovou barvu.

„Věděls to?“ zeptal se ho.

„Ne, jen jsem předpokládal, že nic tu není bez důvodu.“

„A já jsem v ní viděl jen vražedné monstrum.“

„Zatím ta samotářská obryně přirozeně regulovala stav v moři. Všeho bylo dostatek. Teď nejsou ryby, voda je zakalená a krabi se stahují do širšího prostoru. Lidé se bojí chodit do vody.“

„Mám takový pocit, jako bych v předešlých letech žil v jakémsi temnu. V hlavě mám prázdno a srdce mě bolí. Cokoliv jsem udělal, cokoliv jsem nařídil, byla chyba.“

„Určitě to nebylo všechno…“

„Tak mi řekni, bratře, které mé rozhodnutí nebylo chybné?“

„Pamatuješ, jak jsi vysázel semínka modrých květin do tvaru matčiny siluety? Když začaly růst, ještě to nebylo tak nápadné, ale vykvetly v době jejich narozenin! Jak byla dojatá? Když se podívala z okna, spatřila nádhernou postavu v modrém, ležící v trávě, a věděla, že je to ona a žes to pro ni udělal ty!“

„Ale to už je dávno. To jsem byl ještě malý. A bylo to pro matku. Po její smrti jako bych ztratil všechnu soudnost a rozum.“

Když se Honorus chystal přijít na nějakou z dalších příjemných vzpomínek, rozlétly se dveře a v nich udýchaný strážný oznámil: „V budově soudu! V budově soudu je Mendaceurus!“

„Jak to? On neprchl ze země?“

„Zdá se, že ne. Kolem je hlídka, nikdo se k němu nedostane.“

Avarus s Honorem se na sebe s úlekem podívali. A je to tady. Čas soudu nadešel.

Konec

Martina Boučková

Stránky: 1 2 3