LOVID – 19. kapitola, z e-knihy pro YA, zdarma

„Miláčkové, ani nevíte, jak jsem nešťastná. A přitom to vypadalo, že už patřím do rodiny. Pozdravte mou milovanou paní Lenku, Filipovu babičku.“ A fotografie paní Suchánkové. Společné selfie u nich v obýváku. V rouškách. Hodná, vroucí, nádherná Nicky jako upřímný a milý člověk, který ví, jak je rodina hodně důležitá. Jak je oblíbená! A hlavně v rodině svého milého, zatímco on zahýbá s tou špínou.

Komentáře pod tím byly opět plné soucítění a pochválení směrem k paní Suchánkové a jak moc si přejí, aby se to vše srovnalo. Však taky Nicky na to navázala: „Milánkové, někteří z vás mi tu včera psali zprávy, abych se s Filipem rozešla, když je mi nevěrný s tou tlustou vidlačkou, jenže to není tak jednoduché. Já totiž nejsem jen jeho přítelkyně, jsem už součástí jeho rodiny. S jeho babičkou jsme si užily spoustu nádherných chvilek. Je to velmi veselá, milá a společenská dáma. A jak krásně zpívá. Však to taky Filip po ní jistě podědil. Když se rozejdu se svým miláčkem, zlomím srdce tak celé jeho rodině.“

A hned potom video! Filip na podiu Superstar. A zpívá. Nádherně. Proč mi řekl, že ho vyhodili, když má tak krásný hlas? Video není celé, je to jen nějaký ústřižek. Neslyšela jsem tedy, jak dozpíval, jestli někdo tleskal, ani hodnocení poroty, ale tohle se rozhodně muselo líbit! Kde k tomu přišla?

Chtěla jsem to vědět. Ale když napíšu Filipovi, tak se to všechno provalí a bude to horší než teď. Dal snad to video na youtube nebo někam jinam? A ona si to stáhla? Jak bych to mohla najít, aby mu nedošlo, že to mám z jejího Instragramu?

Já tady asi umřu.

„Moc hezky zpívá. Vzalo mě to u srdce.“ Jeden komentář.

„Má opravdu talent. Nepamatuju si ho ze Superstar. Na kterém místě skončil?“

„Kde najdu celé video? Má nádherný hlas.“

Mít tak stroj času, vrátila bych ho o několik dní zpátky a připravila se na tu mrchu.

„Pustíme si po škole nějaký film?“ přišla zpráva od Filipa.

Musí mu asi hodně zvonit v uších.

„Asi,“ odpověděla jsem.

„Tak já něco vyberu.“

Nakonec jsme koukali na pokračování Academia a já si přála mít jako oni nějaké superschopnosti a postavit se proti zloduchovi NickyS, která své superschopnosti perfektní krásky a celebrity brutálně zneužívá.

„Moc toho dnes nenamluvíš, jsi v pohodě?“ zeptal se mě Filip.

„Není mi zrovna nejlíp, promiň.“

„Něco s tetou?“

„Ne, tam to vypadá v pořádku. Prostě se necítím nejlíp.“

„A mohl bych tě nějak rozveselit?“

Jak? Jak? Copak na tohle existuje nějaký lék? Navíc ani on není svatej. Dobře, nápad bych tedy měla: „Mohl bys mi zazpívat.“

„Já? Blázníš? Docela bych byl rád, kdyby ses se mnou ještě někdy bavila. Ale jestli ti zazpívám, tak by to nemuselo klapnout.“

„Co klapnout?“ hrklo ve mně.

„Že se se mnou budeš ještě někdy bavit,“ smál se. „Ty fakt nejsi ve svý kůži.“

„Tak mi zazpívej. Cokoliv.“

„Opravdu by nešlo něco jiného? Lucko, já na to fakt nejsem hrdej. A Habera navíc řekl, že kňučím, jako bych žádal o milost před popravou.“

„Kecáš. To fakt řekl?“ vyprskla jsem. „Zazpívej aspoň kousek, prosíííím, jinak se to u mě nezlepší. Musím dostat svůj lék.“

Pomlaskával nervózně, pak jsem slyšela, jak si vydechl, jako by se narovnával. Možná se opřel o zeď, koukl ke stropu a řekl si: Za co mě trestáš? Zavřel oči a začal docela tiše: „I found a love for me, oh darling, just dive right in and follow my lead. Well, I found a girl, beautiful and sweet, oh, I never knew you were the someone waiting for me…“ Ed Sheeran. Perfect.

Pak ztichl. „Musel bych si najít lyrics, jak je to dál.“

Pokračování na další stránce.

Stránky: 1 2 3