LOVID – 25. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma

Přesunuli jsme se pak s bráchou do mého pokoje. Byla jsem jako na trní.

„Počkej, ještě zavřu dveře,“ řekl Jakub.

A pak spustil. Domluvil se s Kačenou, že bude čekat na křižovatce na lesní cestě, jak jde jedním směrem k nám a v kolmém směru se táhne od pole až k silnici. Tam měly holky oběhnout ten okruh. Kačka mu dala znamení, že jsou na blízku, tak si Jakub lehl na zem a dělal, jako že je v bezvědomí.

Kačka celou dobu všechno filmovala. Bylo to snadné. Ten vítr a sníh byl tak dotěrný, že obě holky si nasadily brýle, aby jim vločky nelítaly do očí. Možná měla Nicky ty samé pro stream, ale hlavně bylo domluvené to, že natáčela Kačena záznam na SD kartu.

Když už byl na dohled, povídá Kačka: „Hele, tamhle někdo leží.“

„Tak to vezmem jinudy,“ odpověděla Nicky.

„Ale co když potřebuje pomoct?“

„A co když je to nějaký ožrala nebo pobuda a akorát nám ublíží? Nebo je to past?“

„Prosím tě, z dálky vypadá spíš jako malý kluk. Musíme se tam podívat.“

„Podle mýho je to nesmysl a akorát si zaděláme na problémy,“ odsekla Nicky.

Tak nakonec na Kačky popud přiběhly až k Jakubovi. Ležel na zádech, čepici hluboko do čela, roušku až pod oči, těžko by ho někdo poznal.

„Kdo myslíš, že to je?“ zeptala se Kačka.

Nicky kolem něho pochodovala, pak prý párkrát lehce kopla do jeho nohy a boku, aby prý zjistila, jestli je při smyslech.

„Co uděláme?“ naléhala Kačka a podřepla si.

„Nic. Běžíme dál.“ Nicky.

„Neměly bychom zjistit, jestli potřebuje pomoct?“

„Hele, já moc dobře vím, kdo to je,“ dodala Nicky na jistotě hlasu.

„A kdo?“

„To je ten smrad, co teď dočasně bydlí vedle vás.“ Protože se však Kačka tvářila nechápavě, Nicky pokračovala. „Je mi fuk, co tu dělá. Nebo dělal. Je to obyčejný buran a ta je ho ségra je příšerná kráva. Vůbec to je děsná rodina. Ať si tu klidně zhebne, mně je to jedno.“

„Jenže ho tu nemůžeme nechat,“ naléhala Kačka.

„Myslela jsem, že jsi větší tvrďák? Co s takovýma nulama?“ Pak si poklekla a začala mu šacovat kapsy.

„Co to děláš?“ ptala se Kačka.

„Dívám se, jestli nemá mobil.“

„A k čemu by ti byl?“

„Tak nikdy nevíš, co tam najdeš zajímavýho.“

Kačka ji chytla za ruku. „Neblbni. Nemůžeš ho brát do ruky, kdyby cokoliv, budou na něm tvoje otisky. Musíme mu pomoct. Zkus, jestli mu jde tep.“

„Kašlu na něj!“

Tak mu Kačka sáhla na krk, jakože hledá puls. „Ještě žije,“ řekla falešně nadšeným hlasem. „Zavoláme sanitku.“

„Tak to ses zbláznila!“ Chytla Kačku pod krkem, až ji vytáhla z podřepu ve stoje. „Já teda odmítám tady stát a čekat, než přijede nějaká pitomá sanitka. A pak vysvětlovat, co se stalo. Víš, jak to dopadne? Všechno hodí na nás!“

„A co by na nás házeli? A kdo?“

„Že jsme mu něco udělali, a proto tu leží.“

„To je přece nesmysl. A pusť mě.“

Nicky ji pustila a odstoupila o dva kroky. „Poslouchej mě! Nikam se volat nebude. Necháme to, jak to je. Ať si ho najde jeho rodinka. Oni si mají dávat pozor, kde se jim toulají děti. Tohle není náš problém! Jasný!“

Kačena si znovu poklekla nad Jakubem a symbolicky ho propleskla přes tváře. Po chvilce se dle domluvy Jakub jako rozkašlal, otevřel oči a měl takové ty průvodní první blouznivá slova: „Kde to sem?“

„Jsi v pořádku?“ zeptala se Kačka.

Jakub si pomalu sedal za její pomoci a držel se za hlavu. „Jo, sem.“

Pokračování na další stránce.

Stránky: 1 2 3