LOVID – 28. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma

„Co to jako má být?! Tys mě celou dobu natáčela? To byla past? Tohle si přece kamarádky nedělají! To jsi absolutně přehnala! Nevíš, s čím si zahráváš!“ ječela Nicky.

Kačena byla úplně v klidu. Dala dokonce i mobil dál od ucha, tvářila se znuděně, předstírala zívání a pak, až bylo chvíli ticho, ho vrátila k uchu.

„Seš ticho!?“ zařvala ještě jednou Nicky. „Okamžitě to smaž!“

„Až smažeš ty lži,“ řekla klidně Kačena.

„To nemůžeš myslet vážně! Jsi sprostá zrádkyně! Tohle bych od tebe nečekala! Jestli to okamžitě nesmažeš, sejmu tě na svém účtu. Já s tím problém nemám.“

Kačena položila telefon. Ale stejně tak, jako vyhrabala jejich společné selfie a napsala na Instagram o tom, jaká je to zrádkyně a zlomila její citlivou duši, tak začaly naskakovat komentáře k našemu videu.

„Co je to? Není to fake?“

„Nicky, prosím, napiš něco. Ta holka ti je jen podobná?“

„Tohle přece nemůže být pravda?“

„Nicky, já ti tak věřila.“

A různé uplakané emoji.

Filip uvolnil druhé video, to poslední ze zastávky. Stejný proces a zpráva: „Další je venku“.

A začal pochopitelně zvonit Filipovi telefon.

„Ani se mi to nechce zvedat,“ řekl Filip.

„Tak to nezvedej,“ zkusila jsem to, ale Filip to zvedl. Nicky sice ječela, ale on jí skočil do řeči a mluvil monotónním hlasem: „Jestli chceš na mě ječet, je to zbytečný. Ani neuslyšíš, co říkám.“

Na chvíli ztichla a on ji znovu požádal, aby všechno smazala. Bohužel Nicky začala strašně sprostě nadávat. Počkal, až se vyvzteká, a pak pokračoval: „Nicky, uvědomuješ si, že tohle možná bude konec tvý kariéry? Proč jsi tak tvrdohlavá? Proč prostě neustoupíš, nesmažeš to a necháš to být? Copak po tobě chceme tolik?“

„Ty ses asi zbláznil? Seš naprostej looser! Nemůžeš mi diktovat, co mám dělat! Lidi potřebují drama. Ty to prostě nechápeš! Myslíš si, že kdybych měla na svém účtu nějakou nudu, že bych měla tolik followerů?“

„Tak jestli potřebují drama, teď ho tam mají. Nicky, tohle ale není poslední video. Máme ještě něco mnohem silnější.“

„Myslíš si, že mi kdoví jak ubližuješ, viď? Myslíte si tam vy všichni, jak nejste silní! Že si můžete na mě dovolovat! Ale tohle všechno přejde! Lidi to nebude za chvíli zajímat! Stejně jako ta tvoje tlustoprdka! Všechno na netu, co je den starý, už nikoho nezajímá! Nikoho! Takže ani ona, a zítra ani ty! A tahle videa! Já z toho umím vybruslit, to si nemysli! Nejsem žádný začátečník.“

„Nicky…“ Filip se nadechl, promnul si obočí. „Proč se prostě nemůžeš uklidnit a udělat správnou věc? Hele, nikdo jsme nechtěl, aby to zašlo tak daleko. Tak proč prosím tě to jen nesmažeš! My pak smažeme to naše.“

„Zajít daleko? Tak to si myslíš, holenku! Jsme teprve na začátku! Ty v tom totiž neumíš chodit!“ A práskla telefonem.

Lidi reagovali a ona odpovídala. Vylhávala se slovo po slovu. Ano, ten kluk na zemi: ona moc dobře věděla, že je to bouda, protože ho poznala. A proto jednala tak, jak jednala. Věděla, že jí chtějí zneužít, protože to nebyl žádný zraněný chlapec, ale bratr té tlustoprdky. A oba se jí snaží všemožně ublížit. Ach, jak je nešťastná, že lidi dokážou být k sobě tak krutí. „Zahrála jsem jen jejich hru podle jejich pravidel. Nechci nic jiného, než aby lidé spolu docházeli rozumně vycházet a nemuseli na sebe šít takové podlosti.“ Prý si dokonce všimla, jak se Jakubovi pohnula rouška, pod kterou se jí směje, že ji dostali. „Vím, že lidi mají rádi pranky a tohle byl jeden z nich, ale já jsem se nedala. Kdybych se sklonila a začala mu pomáhat, určitě by mě překvapili nějakou krutostí, které jsou schopní.“ Že by jí vystříkl barvu do obličeje nebo tak něco.

„Myslíš, že jí to lidi uvěří?“ ptala jsem se Filipa, ale vlastně to bylo na všechny.

Reakce followerů ale po chvíli byla solidární. Většina lidí jí to baštila, ale pár stejně nepřemluvila. A k videu na zastávce už vytahovala jedno eso za druhým. „Milovala jsem ho jako nikoho dalšího, ale když vidíte, co vám říká, nemůžete přiznat svou pravou tvář. Celá jejich rodina ví, jak je to doopravdy. Jeho úžasná babička by mohla vyprávět. A on, protože věděl, že mě ve skrytu natáčí, pak říká takové věci s kamennou tváří. Bylo mi jasný, že zatím něco je. Jen jsem nevěděla co. Tak jsem se snažila nenechat vykolejit.“

„Je šílená,“ dodala jsem, sotva jsem popadala dech.

Kačena jí napsala ze svého mobilu. „Opravdu chceš, abychom tam nahráli další video? Nechceš si normálně promluvit?“

Pokračování na další stránce.

Stránky: 1 2