Království loutek
Po ztroskotání korábu zahyne vládkyně Mirabilis; přežije jen vládce Imperius se dvěma strážemi.
Prvoplánová vina padá na obří chobotnici. Imperius těžce nese ztrátu své ženy, stejně tak jeho synové, dvojčata Honorus a Avarus. Jeden se více opře do vzdělání, filozofie a dalších vědních oborů, druhý je ovládán hněvem a chutí po pomstě. A ačkoliv – kdyby si dal práci – neboť důkazy mluví jinak, vnitřní bolest, nenávist a touha po pomstě spolu s radami toho, který jen využívá příležitost, aby získal moc, ho slepě vedou k ničivým závěrům. S královstvím to nevypadá dobře. Ale snad má ještě naději.
Citát z knihy: SVÁRY A VÁLKY NEPŘINÁŠEJÍ NIKDY NIC DOBRÉHO AŽ NA ZKUŠENOST, ŽE VĚCI SE DAJÍ ŘEŠIT I JINÝM ZPŮSOBEM.
.
Kapitoly
Něco o knize Království loutek – autorská vsuvka na závěr
Proč je rukopis Království loutek jedním z mých nejoblíbenějších? Protože to není jen tak obyčejný příběh. I když je určený pro dětské čtenáře (zhruba od 12 let), skrývá v sobě mnoho filozofických a sociologických aspektů. Nechá ve čtenáři zvláštní vtíravou trhlinu: musí se v myšlenkách k textu vracet. Co vše by se opravdu mohlo stát, jestliže se místo přemýšlení necháme vláčet davem?
Příběh ukazuje, jak se může přetransformovat bolest ze ztráty do nenávisti a chuti po pomstě směřující k ničivé bitvě. Jakou roli hraje ve společnosti masa a moc. Jak snadno mladý chlapec, který má blízko trůnu, se nechá zmanipulovat prohnaným mocichtivým starcem, který se mu vlísává do přízně jako přítel.
Ještě na střední škole jsem četla knížku Masa a moc od Eliase Canettiho. Byla to jedna z nejgeniálnějších knih, která mě svým obsahem skutečně velmi silně zasáhla. Není divu. Nebyla jen teorií. Zažila jsem úžasnou sílu semknuté skupiny. Ať už jste na koncertě, fotbalovém utkání nebo na demonstraci. Bylo mi čtrnáct let, když přišla sametová revoluce. A já s klíči v davu ucítila tu zvláštní moc být součástí silného celku, který může být v metaforickém pohledu hnacím strojem, nebo vlčí smečkou. A díky knížce jsem si uvědomila, jaká je to ve své podstatně jednoduchá ale nebezpečná psychologická hra.
Měla jsem štěstí, že to byl právě rok 1989, kdy jsem poznala obsah knihy Eliase Canettiho na vlastní kůži, a že ty davy pomohly také posunout dějiny tím směrem, který ve výsledku považuji za rozhodně lepší než ten, který tomu předcházel.
Ale mnohokráte v minulosti síla masy svedla lidi spíš k takovým skutkům, na které naše lidské dějiny rozhodně být pyšné nemohou.
A dnes je Království loutek v některých bodech aktuálnější než dříve. Přišel rok 2022. Kdy jsme mohli doufat, že už jsme se poučili ze všech našich jednoduchých chyb takovým způsobem, že proti jejich ničivé zkáze umíme preventivně zasáhnout. A přitom jsme si na sebe připravili daleko větší past. Ničivá ale i motivující a účinná síla davu byla a je stále vidět v ulicích, ale výrazněji zmutovala do virtuálního světa, kde jejími zbraněmi je anonymita, dezinformace, a tím snadno uvolněná nenávist. Na rozdíl od davu venku tahle může proudit v jakémkoliv čase a s nabývajícími komentáři roste podobný pocit, že všichni jsou s názory zajedno.
Díky snadnému propojení se světem, s každým z nás, díky internetu a televizi, díky tomu, že kdokoliv může přispívat a oživovat pravdy, ale i lži, se nejednou lež dostává jazýčkem blíž pravdě, jako by byla jen její vylepšenou, odhalenou verzí, tou, kterou schválně “mocní” před námi skrývají. A kdy stále platí, že tisíckrát omílaná nepravda stává se v mysli pravdou. A my se rozhodujeme, na kterou stranu se přiklonit.
Proč pak tolik lidí tak snadněji podlehne těm upraveným skutečnostem a manipulacím? Protože mají pocit, že jsou sami součástí odkrývání skutečnosti a že přijmout naservírované informace z masových médií je až příliš snadné?
Připomíná mi to také další věc. Již dříve jsem cítila podobné aspekty v oblíbených titulcích knih a článků, začínající slovy “Pravda o…” nebo “Co jste nevěděli o…”. Musím se přiznat, že takové titulky mě vždycky trochu rozčílí. Jejich obsahem standardně bývá spíš na druhého odhalit nějakou “špínu” než pozitivní informace.
Další specifika příběhu:
JMÉNA AKTÉRŮ PŘÍBĚHU VYCHÁZEJÍ Z LATINY A MAJÍ SVŮJ KONKRÉTNÍ VÝZNAM (Mendaceurus – Prolhaný, Honorus – Čestný, Avarus – Chamtivý, Imperius – Mocný, Mirabilis – Obdivovaná, Bellator – Bojovník apod.)
Příběh využívá řadu vědních oborů:
PSYCHOLOGIE (bolest ze ztráty milované osoby vede k černobílému hledání hlavního viníka za účelem pomsty), NEUROLOGIE (funkce amygdaly), SOCIOLOGIE (síla masy a moci; vláda a ovládaní; válka), FYZIKA (použití strojů jako polyspaston neboli jeřáb, mechanické stroje, zmínka o plazmové kosmologii stojící v opozici teorii třesku apod.), BIOLOGIE (sice není zmíněno, kde se nachází „jižní kontinent”, ale podle místní fauny a flory si může čtenář snadno domyslet, že jde o jižní Ameriku), EKOLOGIE (zničí-li se rovnováha likvidací jednoho článku přirozeného řetězce, přijdou nežádoucí následky např. přemnožením jiného druhu). Ale také prvky z METEOROLOGIE (stupnice kontradmirála Francise Beauforta) a KRYPTOLOGIE (Caesarova šifra).
Citáty z knihy
Připravuje se.
Obsah:
- Úvod
- Bratři jiných očí
- Oběť hněv nenasytí a bohy nesmíří. S každou další jen roste chuť…
- Nenávist se snadno druží a sílí s každým člověkem
- Často jsou uši zpychlých na upřímná slova hluchá
- Skládačka k obřímu monstru nevídaných možností
- Nemilé překvapení je součástí náhody nebo úmyslu zamést stopy?
- Pokud existuje lék na neznámou nemoc, jen jeden se za ním může vydat
- Bystrost a důvtip se malým nevyhýbá, od Velkých někdy zbytečně očekává
- Geniální plán, zlá myšlenka a spiklenecká odveta
- Vzhůru k oblakům cestou za nadějí
- Cesta do jižního kontinentu se špehem v patách
- Překvapení na konci světa otvírá další stránky knihy života
- Nevyzpytatelné cesty zmařených rozhodnutí
- Království loutek
- Krvavá bitva pýchy a zaslepenosti
- Když nemoc pohltí celou zem a uzdravení nalézá jen v pomstě
- Odhaleni ze stínu před světem
- Pod lampou největší tma