Mezery ticha rušily údery do oken. Studené kapky rozostřovaly obraz. Jen chvíli bezděčně hleděl do prázdna odpolední ulice, než se znovu otočil směrem do středu pokoje. Muž svlečený do půli těla ležel břichem na koberci. Ústa dokořán, jako by chtěl křičet. Vytřeštěné oči. Ruce i nohy pokroucené, nejspíš měl v úmyslu utéct. Dvě střelné rány do zad, třetí se odrazila ode zdi a ulomila kus omítky. Co mohl soudit o pachateli? Protože oběť ležela tváří ke dveřím, pachatel musel stát u okna. Pravděpodobně se znali nebo ho minimálně dobrovolně pustil do místnosti.