humorné
-
Satirický příběh: Jak nevidět dějiny objektivně, když jsme jejich součástí
V roce 2020 jsem napsala satirický román, který se snad jednou také dočká svého vydání. Ale zde alespoň zatím jedna ukázka: Naše rodina byla odjaktěživa spjatá s Texlanem Všichni si jistě pamatujete, jak si osud nebo chcete-li politické změny a chlad studené války s tímto podnikem zažonglovaly. Některé věci prostě nešly ovlivnit. V náš neprospěch. Firma v průběhu své existence několikrát změnila název. Nejprve to byl Voříšek a syn. Následně po zastřelení otce Voříška v průběhu květnových zmatků v roce 1945 a po spravedlivém zatčení syna kolaboranta a vykořisťovatele v roce 1948 se přejmenoval na Textilní závody Československo-sovětského přátelství. A pak znovu po dalším spravedlivém zásahu z vyčpělosti perestrojky, po sametové revoluci a oblíbené sociální hře zvané…
-
Jak jsem nepožádal o ruku
Přestože mi kámoši říkali: do čeho se ženeš, jsi blázen a k čemu ti to jako bude, já jsem trval na svém, že Ivu při první vhodné příležitosti požádám o ruku. Přemýšlel jsem o různých netradičních způsobech a romantických místech, abych tomu dal punc jedinečnosti. Prostě tak, jak to holky mají rádi. Takže jsem vlastně nad tím strávil docela dost času, aby mi stejně došlo to, co bylo zřejmé už na začátku: Při pohledu na výplatní pásku to na exotickou dovolenou nevypadalo a stejně tak by se mi
-
Radostná zpráva
Sem tam už i brzy ráno člověk jaksi tuší, že den bude perfektní. Taky jsem se probudila o půl hodiny dřív, než měl zvonit budík, a to naprosto čerstvá a plná energie. Protože jsem mohla v posteli ještě v klidu ležet a plnými doušky vychutnávat posledních pár desítek minut, proč toho nevyužít. A byl to možná mžik, ale tu dokonalou atmosféru znenadání protrhl otravný zvuk telefonu. Promnula jsem si oči. Volala sousedka. O barák vedle. To by ještě dávalo smysl. Ale jak se stalo, že se čas na disple