Já a Anastázie
-
Obrázky ze Sedmikrásky: říkanky, ukázky pro radost z knížky
Sedmikráska má velmi tenký, a ne příliš dlouhý stonek. Nedá se jen tak svázat. Nechce to. Ale když jsem jich měla už hodně, přiložila jsem kolem nich jakési listí z trávníku a sepnula tou gumičkou. Vypadalo to nádherně. Najednou mi už nebylo tak strašně zle. Měla jsem prostě pocit, že dědovi něco nesu. Těžko se to vysvětluje. Celou cestu autem na hřbitov jsem cítila v srdci zvláštní pálení, jako že jedu přímo za dědečkem a vezu mu dárek. Něco, co měl opravdu rád.
-
Co zase provedli mí bratránci?
Ráno mě do školy vždycky budí mamka. Áda ještě spí v její ložnici a ona po špičkách přichází do mé laboratoře, hladí mě po vlasech a políbí na čelo. Strašně moc se mi to líbí, a tak předstírám, že stále spím, jen abych si to příjemné buzení doušek po doušku vychutnala. Ale ve středu ráno mě probudil hlasitý smích. To se teda ještě nikdy předtím nestalo. Mamka doslova řvala smíchy, až jsem se vyděsila, protože mě to zrovna probudilo z docela akčního snu, ve kterém jsem bojovala s geneticky zmutova
-
Do školy jsem musela běžet, abych to stihla dřív, než zazvoní.
Samozřejmě na mě Fintila házela kyselé obličeje a uvítala mě slovy: „Jdeš pozdě, máš průšvih.“ Ale nebylo zase tak pozdě. Stihla jsem ještě zaparkovat u lavice a vytáhnout si penál, pak teprve zazvonilo. Paní učitelka stejně přichází tak o tři minutky později, to už jsem měla všechno připravené, jen mi žhnuly tváře od toho běhu. Pamatovala jsem si ale, že nesmím Fintile odsekávat, protože jsem se rozhodla být bojovnicí proti protivným lidem, a tak jsem na její větu jen opáčila: „Hezký den přeju!“
-
Slepýš je ještěrka bez nohou
Ukázka z knížky JÁ A ANASTÁZIE, Sedmikrásky pro dědečka (Fragment). Knížka o opravdovém holčičím přátelství, o přírodě, nápadech, volbě povolání (nebo spíš nerozhodnosti, co si vybrat?), o zvídavosti, o šikaně (Proč je ta holka ve třídě tak zlá? Není to nakonec tím, že kopíruje nějaké domácí vzorce?) a o dědečkovi. Co všechno vyprávěl, ukázal a jak inspiroval dětskou mysl. Jednou jsem držela slepýše v ruce. Když jsme byli u dědy, zrovna sekal kosou trávu a zavolal na mě, ať se jdu podívat. "Odnes
