Reference
Martina Boučková vystudovala Fakultu humanitních studií na Karlově univerzitě. Vedle hlavního pracovního poměru v pozici nákupčí, později projektový koordinátor pracovala jako externí redaktorka a autorka příběhů, pohádek, recenzní publikovaných pro některá tištěná a internetová média. Vede rodinný webový portál Superrodina.cz.
Knižně vydala Tajemství dědečkova deníku (Host, 2014), Já a Anastázie, Sedmikrásky pro dědečka (Fragment, 2019).
Z literárních soutěží byly publikované hned dvě vítězné povídky Jen tak být a Vánoční překvapení v Adventním kalendáři povídek na dlouhé zimní večery (Brk, 2020) a v následujícím roce v Adventním kalendáři pro zimní nečas další, Šťastné a veselé, který vyšel v říjnu 2021. Publikovaná byla povídka Krvavá mince tradiční medicíny ze soutěže v Nejlepší detektivní povídky roku 2019 (Pražská vydavatelská společnost, 2020). Vyhrála první místo v literární soutěži Pište dějiny s povídkou Setkání u pozdní večeře (2020) a třetí místo v soutěži Česká lupa s povídkou Stroncova poslední whiskey (2020).
V září 2021 vyšla ve sborníku Nejlepší detektivní povídky roku povídka Podezřelých víc než dost, která získala v soutěži druhé místo.
V literární soutěži Poviedka Istroconu se v roce 2021 umístila na třetím místě Záhadná žena a měsíční kámen.
Na Humbooku 2021 v literární soutěži pro YA s nakladatelstvím CooBoo byl mezi třemi finalisty rukopis s titulem Lovid jmenován jako druhý v pořadí.
V literární soutěži s KC Průhon získala první místo povídkou Těžké rozhodnutí (2021)
V 2021 byla úspěšná povídka z literární soutěže s názvem Radostná zpráva publikována v antologii O knihovnickou sovu.
Další publikace a úspěchy:
2022 – kniha Deník zoufalé třicítky (Pletla svetr pro tučňáka), CPress
2023 – kniha Past na sňatkového podvodníka (Jak přechytračit záletníka a nezamilovat se)
2023 – 3. místo za nejlepší původní dílo za rok 2022, za knihu Kačenka a rytíř ze Lhotky při příležitosti předávání výročních cen nakladatelství Albatros.
2024 – kniha Šílená babička
2024 – chystá se vydání publikace Pohádky výjimečných hrdinů 2
2025 – chystají se další dvě publikace ke zcela odlišným tématům.
Rozhovor v České televizi
ŠÍLENÁ BABIČKA
Recenze na blogu idnes.cz
Pokud jsme na začátku měli pocit, že maminka jde své dceři poměrně silně na nervy, protože její přítomnost se dá přirovnat k některé z přírodních katastrof, pak závěr nás nenechá na pochybách, jak to s tou vzájemnou láskou je.
Víc neprozradím, ale jedno říci mohu: Šílená babička je oddechové čtení, ano. Ale nejen to. Pro mě je to mnohem víc. Pro mě je to pomník a dík všem šíleným maminkám a babičkám světa, všem bytostem, které nám pomáhají vymanit se z vlastních kolejí a stereotypů. (více zde)
Recenze na Knižních toulkách
Šílená babička je asi tak trochu, ale velmi povedeně, stavěná na schématu sitcomu. Čte se jedním dechem a krásně, lehce se čtenář baví naprosto slušně, na rozdíl od humoru některých jiných autorů. To je pro nás velká devíza. Martina Boučková i ve velmi komicky pojatém líčení jedněch prázdnin dokáže povzbudivě vystihnout psychiku rozvedené ženy, která nechce vychovávat děti sama a cítit se předčasně stará. (více zde)
Recenze na daramegan.cz
Autorčina kniha Šílená babička je napsána svižně a hlavně vtipně, ale ne takovým tím způsobem, kdy se autor snaží být vtipný za každou cenu, což jsem velmi ocenila. Vše je nenucené, vše odsýpá a možná vám přijde, že všichni hrdinové jsou obyčejní lidé, co by klidně mohli bydlet vedle vás v bytě. Já nad tím přemýšlím, jestli náhodou nějakou takovou babičku nemají sousedi nade mnou, protože v létě mi také tekla voda na balkon. (pokračování zde)
Recenze na Kultura21
Martina Boučková již v minulosti napsala několik vtipných knížek, které si získaly srdce čtenářek, například Past na sňatkového podvodníka. Tentokrát se zaměřila na osamělou matku dvou dětí Lucku, jejíž máma je poněkud nekonvenční babička, se kterou se vnoučata nebudou ani trochu nudit, a která bude Lucce dělat spíše ostudu. Čtení si rozhodně užijete, po příjezdy babičky se totiž rozpoutá malé peklíčko plné nečekaných situací, trapasů i pořádně horkých chvilek! (pokračování zde)
13. 04. 2023, výroční ceny nakladatelství Albatros
Rozhovor pro KULTURA21
Rozhovor pro časopis ČAJ:
Mé knížky působí tak věrně, jako by odrážely skutečné příběhy a život
PAST NA SŇATKOVÉHO PODVODNÍKA
R E C E N Z E
Příběh se ze začátku vyvíjel pomalu/lehce a pak se rozjel na plné obrátky. Bylo to poutavé a mělo to grády. Velmi zajímavý příběh, který vás vtáhne.
Václav to s ženami umí, dokud nenarazí na Hanku. Bylo to zajímavé a hlavně překvapivé. Působivý plán a zásah vyšších mocí mu přál i nepřál. Snaží se, hází očkem, krásným slovem a je to dokonalá partie pro ženy… Zdá se. Nakonec zasáhla prozřetelnost či karma?
Bylo to vtipné, zajímavé, čtivé, rozhodně poslední části mazané a odvážné. Velmi se mi líbil. @knizni_nadsenec
Vykoupená láska – recenze na Klubu knihomolů na Past na sňatkového podvodníka
…Příběh vás pobaví. Hanku si oblíbíte, Vaškovi naopak rozhodně fandit nebudete. Autorka sice zpracovává vážné téma, přesto píše s lehkostí. Vtipně vypráví o strastech i radostech partnerského života. V mnoha popsaných situacích se snadno najdete.
…
Knihu ocení především ženy – muži v ní nejsou vylíčeni zrovna v nejlepším světle, takže předpokládám, že by je děj nijak nenadchnul. Mohu vám však zaručit, že ženy ve středním věku, které už dobře ví, co všechno obnáší partnerský/manželský život, se u čtení pobaví. Pokud skutečně platí, že smích prodlužuje život, tak já díky tomuto příběhu budu žít minimálně o pět let déle. Po dlouhé době jsem se u čtení dokonce smála nahlas! (Celý text zde)
Recenze na Knižních toulkách
…Už jsem měla tu čest číst od této knihy jednu knihu a to Deník zoufalé třicítky, a proto jsem se na tento kousek těšila. Nezklamala mě svým tempem, svižností, fantazií ani všudypřítomným humorem. Nechyběla zápletka, ani zvrat a bonusem byla mazanost všemi mastmi mazaná. Nejlepší je ovšem závěr, kdy je Hana krásně nad věcí a pokračuje dál ve svém vesnickém životě.
Lehké a svižné čtení, které je třeba, vždy potěší. Sáhnout po této knize není vůbec špatná volba ba naopak. Dodá úsměv do dalších dní.
Už teď se těším na další knihy této autorky. Jen tak dál Martino! (celý text zde)
Recenze na blogu Knihomilky
S Martinou Boučkovou jste se už mohli setkat, pokud jste četli její humorný počin Deník zoufalé třicítky. Humorné čtení pro milovníky lehce ztřeštěných příběhů mě bavilo a proto jsem neváhala ani se čtením spisovatelčiny další knihy nazvané Past na Sňatkového podvodníka.
Taktéž můžete přejít na Instagram.
Kultura 21:
Téma vztahů a přelétavosti, seznamování i hořkých slibů je velmi oblíbené. V tomto případě se podíváme na samé dno záletníkovy duše. Román o něco vážnější a přemýšlivější, než předchozí kniha autorky Deníku zoufalé třicítky. Více vzpomínáme, přemýšlíme, filozofujeme.
A kujeme pikle.
Tedy on kuje pikle. A ona taky.
A tak se potkají přelétavý podvodník ženských ložnic a žena, která už muže vůbec nechce.
A ono to vypadá, že když by se vymyslel dobrý plán, mohlo by to být velmi zajímavé.
No, rozhodně to bude zajímavé ve chvíli, kdy zlodějíček hledá ukryté poklady v hrnku s mléčnými zuby dětí. (Více zde)
DENÍK ZOUFALÉ TŘICÍTKY
Recenze na YouTube kanálu Dany Goliášové – celé video zde
Kultura 21:
Je vám třicet, jste žena a už se dosti čeká, že budete vdaná a mít děti. „Do konce roku nikoho nenajdu? Končím s chlapy!“ Ok. Téma oblíbené, které si každý rád přečte, milé dámy, ale přiznejme si, už byste ho moc ráda nežila, že? Martina Boučková se vtipným stylem proplétá přesně takovým životem.
Tím, který možná nežijete a pořád si říkáte, co kdybych já tolik nespěchala?
Nebo který žijete a chcete vědět, že v tom nejste sama. No tak to vám kniha odpoví, že v tom teda SAKRA NEJSTE SAMA.
Její hlavní hrdinka v románu Deník zoufalé třicítky je přesně ten typ, který se snaží navenek být duchem mladý a vlastně tolik nezávazný, ale někde uvnitř bijí všechny hodiny jakéhokoliv druhu a odjíždí vlaky taky všech druhů. (Více zde.)
Recenze na DENÍK ZOUFALÉ TŘICÍTKY na KNIŽNÍCH TOULKÁCH
Jedná se o oddechové čtení postavené na všedních a reálných starostech a radostech třicetileté ženy. Bonusem je, že příběh je zasazený do našeho českého prostředí. Je mnohem jednoduší a rychlejší se tak vcítit nejen do postav, ale i do celého příběhu.
Kniha je velmi příjemně čtivá. Nijak neurazí ani muže, pro které bude příběh pochopitelný a uchopitelný, i když se jedná spíše o čtení pro ženy. Spousta omylů a trapasů je líčeno s báječným nadhledem a spoustou humoru i v těch méně příjemných situacích.
Více zde
Recenze na DENÍK ZOUFALÉ TŘICÍTKY na blogu KNIHOMILKY
Tak tohle byla trefa do černého. Humorný román (nejen) pro ženy s hlavní hrdinkou, která se trochu plácá v životě. Zoufalka? Ani ne, Lenka je úplně normální třicítka, která jen dosud nenašla toho pravého. Nevadí, určitě ho najde i přes kopu veselých zážitků, někdy i trapasů, které na ni během „mise“ čekají. Máte v knížkách rádi humor a vtip? Tak se dočkáte i v tomto počinu trefně pojmenovaném Deník zoufalé třicítky. Možná vám to v něčem trochu připomene dnes již kultovní Bridget Jonesovou.
Více zde.
Deník zoufalé třicítky se čtenářům líbí
Uběhl měsíc a knížka získává mnoho pozitivních čtenářských ohlasů. Přicházejí fotografie, komentáře a hodnocení na Databázi knih. Mám z nich upřímnou radost. Jsem velmi šťastná a vděčná, že se vám líbí. Smích je kořením života.
Recenze @knizni_nadsenec
Moje recenze, dojmy, myšlenky: Byl to milý, vtipný, občas praštěný (v dobrém), odlehčený příběh. Jako ze života. O strastech v lásce, práci, mazlíčcích,… Prostě o životě.Příběh se mi líbil, dobře se četl, často rozesmál a byl celkově příjemný odlehčený.Postavy byly zajímavé, sympatické a prostředí také.Hodnotím: 5
DALŠÍ ROZHOVORY
Co podle Vás dělá dětskou knížku dobrou dětskou knížkou?
Dobrá dětská knížka by hlavně měla dětského čtenáře přitáhnout. Na prvním místě nesmí stát komerce podle různých aktuálně populárních měřítek či snaha se za každou cenu zalíbit. Nejen obsah, ale i vzhled dělá knížku knížkou. Není-li sebelepší text podbarvený kvalitními ilustracemi, jako by kniha ztratila polovinu své duše. Děti totiž potřebují obrázky: text je pak živější, stránky rychleji utíkají a ony nejednou vezmou papír a pastelky a zkusí si podobný namalovat samy.
Co do obsahu by dětská knížka měla mít vtip, dynamický příběh (není potřeba jednotná linie) a měla by být dětem srozumitelná, aby se mohly s hrdiny identifikovat.
Pokračování zde
K Tajemství dědečkova deníku
Na malé čtenáře čeká na necelých 200 stranách krásný příběh plný dobrodružství, ve kterém si děti užijí nějaké to napětí, ale také se dozvědí pár zajímavých věcí o přírodě. Celou knihu doprovází kouzelné ilustrace Evy Chupíkové, které podtrhují celý příběh a přesto nechávají volný prostor pro bujnou dětskou fantasii. K samotnému napsání této knihy autorku inspirovalo prostředí, které dobře znala ze svého dětství, a to co sama měla ráda a co ještě dnes svým dětem vypráví.
schefikuvblog
Rozhovor na Kavárna nakladatelství Host
Martina Boučková: „Doufám, že kniha v dětech probudí zvědavost“
„Inspirovalo mě prostředí, které jsem dobře znala, a kombinace toho, co jsem měla jako dítě ráda a co ještě dnes svým dětem vyprávím,“ popisuje autorka knihy Tajemství dědečkova deníku Martina Boučková. V rozhovoru navíc prozradila, kdo jí pomáhal knihu vymýšlet, co jako dítě ráda četla a jak ji ovlivnil starý prastrýcův deník, z něhož jí předčítala babička.Celý rozhovor zde
AB: „Ty už máš i nějakou zpětnou vazbu od čtenářů?“
MB: „Ano. A tato první reakce mě skutečně vzala u srdce. Čtenářka doslova zhltla knížku za jeden den. Napsala mi, že se nemohla odtrhnout, protože byla velmi napínavé. To mě velmi překvapilo a upřímně moc potěšilo.“
AB: „Proč překvapilo? Nesnažila ses snad, aby knížka byla napínavá?“
MB: (smích) „Děj hlavně není vůbec předvídatelný, v tom nejspíš to napětí. A ani nemůže být, protože když píšu, silně se vžiju do hlavního hrdiny. Nechci, aby to znělo jako nějaké klišé, ale nakonec to má asi každý, nebo možná téměř každý, kdo se věnuje psaní. Jako by se v tu chvíli nacházel v jiném těle, v jiné mysli; když jsem pomyslně v těle malého školáka, tak svět je najednou větší, stromy jsou vyšší, všude čeká dobrodružství. Děti vnímají prostředí jinak než dospělý člověk.
Pokračování zde
Rozhovor: Vaseliteratura.cz
Tři otázky na tělo: Dají se psát vážná témata i zábavnou formou?
Některé situace jsou v knížce opravdu hodně komické. Kde jste hledala inspiraci, např. příběh se zámkem na kolo s číselným kódem? Níže si můžeme přečíst právě tuto ukázku.
Nejvíc u svých dětí. Podobný příběh se zámkem se u nás doma odehrál. Nebylo to sice tak dramatické: syn se do něho také zamknul a nešel mu sundat, ale nakonec jsme na ten kód po mnoha pokusech přišli. V knížce jsem dala průchod fantazii. Co kdyby to nebylo tak snadné? A co kdyby to byla hned skupinka ztřeštěných správných bratrů?
Pokračování zde
Mnoho situací vychází ze skutečných událostí. Cesta časoprostorovým tunelem. Právě ten je pár set metrů od našeho domu! Nebo kůň „zaparkovaný“ u rodinného domku v městě, kde jsou jinak činžovní domy? Ano! Bylo to tenkrát velmi zvláštní kouzelné překvapení. Procházeli jsme se mezi garážemi za sídlištěm. Za nimi pak bylo pár nových domků, vylouplých v prostoru, jako by tam ani nepatřily. A na zahradě stál přivázaný kůň. Naprosto kouzelné pro městské děti!
Spisovatelka Martina Boučková: Nejlíp se mi píše v rušném prostředí
Martino, zmínila jsem tvou bohatou fantazii a tvůrčího ducha. Protože už se známe hodně let a občas si přes Messenger vyměňujeme spisovatelské starosti a radosti, vím, že pořád něco píšeš. Můžeš prozradit, kolik děl máš aktuálně v šuplíku a kolik dalších máš rozepsaných?
Tak to je hodně zajímavá otázka, protože já ani přesně nevím. Mnohdy totiž napíšu nějakou kratší knížku nebo delší pohádku či příběh jen tak pro kamarády, pro jejich děti a pro své děti. Momentálně čekám na vyjádření ke třem rukopisům, které jsem před krátkou dobou zaslala do různých nakladatelství podle toho, jak bych tematicky předpokládala, že by pro ně mohla být zajímavá. Rozepsaný mám druhý díl Já a Anastázie, pracovně s podtitulem „Morče Hugo“, ale to se může změnit. A jednu rodinnou vtipnou a lehce ironickou novelu, velmi dobře by se vyjímala v nakladatelství Motto; až ji dokončím, ráda bych jim ji poslala k posouzení.
Psaní je moje droga. Celkově kolik toho mám napsaného a rozepsaného, by bylo vskutku velmi zajímavé spočítat. Jako každý si někdy uděláme velký domácí úklid, jednou za čas, nespolehlivě třeba po letech, si tak dělám úklid v počítači. A protože za ty roky už jsem vyměnila několik „strojů“, tak se texty nacházejí ve složkách záloh a různých záloh. A já je otvírám a začítám se a vzpomínám… A nikdy to nemám šanci dokončit. Tolik času opravdu nemám. Ale něco mi to přesto dá. S těmi příběhy se vracím v čase. I když jsou o něčem jiném, napsala jsem je třeba v roce 2011, 2007, … a vybavím si přitom, že jsem ještě bydlela tam a tam, a děti byly takhle velké a další souvislosti, které k danému časovému období patří.
Kde se v tobě bere to nadšení pro psaní?
Všude kolem sebe vidím příběhy. V náznacích se ke mně přikradou v rámci zaslechnutého rozhovoru. Třeba v autobuse. Nebo pohledem do prostoru, do krajiny. Je to střípek něčeho zvláštního a lákavého, který jako by se protahoval z nějakého jiného nepoznaného světa. Skládám ty drobné střípky a nechávám si k tomu našeptávat vnitřním hlasem, jak by mohl příběh pokračovat.
Pokračování zde.
Všude kolem sebe vidím příběhy. V náznacích se ke mně přikradou v rámci zaslechnutého rozhovoru. Třeba v autobuse. Nebo pohledem do prostoru, do krajiny. Je to střípek něčeho zvláštního a lákavého, který jako by se protahoval z nějakého jiného nepoznaného světa. Skládám ty drobné střípky a nechávám si k tomu našeptávat vnitřním hlasem, jak by mohl příběh pokračovat. Je to taková harmonická souhra, která mně nutí to vše dát na papír, abych se k tomu mohla kdykoliv znovu vrátit. Strašně moc mě to baví. Čím víc toho napíšu a má to pozitivní zpětnou vazbu, tím víc se mi hrne nápadů a chutě psát dál. Je to úžasný pocit, když mohu být součástí příběhu, a přitom mé fyzické tělo zůstává stále na svém místě. Podobný pocit, jaký jistě zažívají čtenáři při čtení knih. Já si takhle hodně užívám: nechávám volný průběh své fantazii, protože chci a nikdo mi to nezakazuje. Cítím se být tak absolutně svobodná.
.
Recenze na e-shopu Megaknihy – Já a Anastázie
Recenze Já a Anastázie, Sedmikrásky pro dědečka
Několik krásně spletených dějových linií nenechá čtenáře se nudit. Někdy jste informacemi až pohlceni a jen mi je trošku líto, že příběh nedostal pořádně tlustou knihu – kolik zvláštních všedních dnů bych mohla s hlavní hrdinkou prožít. Nechtělo se mi s ní loučit, protože byla…. Něčím jedinečná. A není to jen ta mentální upovídanost.
Je v ní spousta dětské naděje, víry v to, že osud je tu pro nás.
Víry, kterou obyčejně po čase ztrácíme, a proto je dobré si ji připomenout.
I v takovémto, dětském, dívčím a lehce potrhlém příběhu. A i kdyby to dětem rozzářilo očka a dospělým jen připomnělo, že mají více vnímat krásu počasí kolem sebe – tak to je přesně to, co takovéto něžné knížky mají dělat!
Více zde.
1. místo v literární soutěži 2020/21
“Výběr těch nejlepších povídek byl opravdu náročný, sešlo se velké množství skvělých příběhů. Vaše povídka se nám velice líbila, a proto bych Vám alespoň touto formou velice ráda pogratulovala k umístění v Literární soutěži na 1. místě…,” Ing. Hana Roithová, Marketing a PR, Kulturní centrum Průhon.
3. místo v literární soutěži v Bratislavě, Poviedka Istroconu
2. místo v ceně Havran s povídkou Podezřelých víc než dost
Třetí místo v literární soutěži Česká lupa
První místo v literární soutěži Pište dějiny
2020 – Zvítězily obě povídky v soutěži O první brk s nakladatelstvím Brk: 1) Jen tak být, 2) Vánoční překvapení. Vydané v Adventním kalendáři povídek pro zimní večery
Do sborníku nakladatelství Brk se dostala i v roce 2021 vítězná povídka Šťastné a veselé. Vítězná povídka je celá zveřejněna na webu nakladatelství Brk zde.
2020 – v soutěži Ceny Havran se povídka Krvavá mince tradiční medicíny umístila ve sborníku Nejlepší detektivní povídky roku
.
.
.
.
.
.
.
–
.
Tajemství dědečkova deníku
SCIO Svět gramotnosti doporučuje Tajemství dědečkova deníku
RECENZE NA VASELITERATURA.CZ
Tajemství dědečkova deníku je humorný příběh o malém chlapci jménem Karlík, který s rodiči bydlí v Praze, ale na letní prázdniny jede k babičce do Přelouče. Během jednoho týdne zde zažije více dobrodružství a legrace, než za celý rok v Praze.
Když přijede do Přelouče, vypadá to na docela nudné prázdniny u babičky na vesnici (děj se neodehrává jen přímo v Přelouči, ale také v okolních vesnicích). Ale najednou se všechno změní.
Karlík pozná nové kamarádky, se kterými si užije spoustu legrace a hlavně se s nimi vydá po stopách Karlíkova dědečka, který byl námořníkem a podle Karlíka také vodníkem (dědeček se totiž jmenoval Vodněnský, a protože byl námořník a měl takové jméno, je přece jasné, že byl vodníkem). V pátrání jim pomáhá dědečkův deník, který obsahuje možná reálné, ale možná smyšlené příběhy. Během čtení deníku děti usnou a ve snu se dostanou na dědečkovu loď a zažívají s ním různá dobrodružství.
Pokračování zde
Recenze Tajemství dědečkova deníku v Domácí čajovně
Tajemství dědečkova deníku je jedna z mála knih, která vypráví příběh očima dítěte. Asi nejsilnější pro mne byl právě tento vjem. Když bych jí četla úplně dospělýma očima, nezaujala by mne. Ale děti z ní budou nadšené, protože autorka naprosto úžasným způsobem dokázala napsat text právě tak, jak by ho napsal malý Karlík, který v okolí Přelouče a vesničky Semína, zažil opravdu fantastické dobrodružství.
Více než 180 stran příběhu, který ze začátku působí možná trochu divoce. Nezačíná úplně nejlíp. Karlík měl strávit prázdniny u své babičky, které se říká “Vodněnka” a má vlasy jako cukrovou vatu. Jenže babičky si zkraje moc neužijeme, protože jí srazí auto a Karlík tráví začátek pobytu… no, prostě bez ní. Byla by škoda prozrazovat, protože právě způsob, jakým se Karlík sám o sebe postaral, bezstarostnost (z hlediska dospělého) a starost (z hlediska dětí) o zraněnou babičku je tím, co mne poprvé přivedlo na myšlenku, že tato kniha bude vlastně úplně geniální.
Děsivá záležitost s babičkou vypadá úplně jinak viděna naivníma očima dítěte a to je zcela přirozené pro děti – a velmi zajímavé a poučné pro dospělé. Jak zjednodušené a svým způsobem úlevné mají děti přemýšlení. A rázem se v tu chvíli vsáknete do kůže vzdorovitého Karlíka a ještě lehčeji vplujete do jeho vlastního dobrodružství.
2020 – jsem se probojovala do druhého kola literární soutěže Knihy Dobrovský
