-
LOVID – 35. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma
Když se mě brácha večer ptal, jestli nevyužiju úraz ve prospěch, že bych se ulila ze školy, na chvíli mě ta myšlenka zaujala, ale pak jsem si uvědomila, že klikat myší ještě zvládnu a většinu zápisu dostáváme v powerpointové prezentaci a vlastně ruku budu potřebovat jen pro vyplňování pracovních sešitů na angličtinu, němčinu a pro matiku. A to nějak v klidu dám.
-
LOVID – 14. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma
Nevím, jak to mají kluci, ale pro nás holky je opravdu to sebeovládání nejtěžší věc. Když jsme zamilovaný, tak bychom se na svýho kluka nejraději pevně nalepily, abychom s ním mohly být pořád, ve dne v noci. Netoužíme po ničem jiném, než po tom úžasném pocitu, chceme jeho pozornost, polibky, úsměv, chceme být na stejný vlně, chceme od něho, aby sršel nápady, kterými by nás stále překvapoval, jsme na měkko i ze sebemenších dárků, chceme spoustu nesmyslů a stupňovat tu hřejivou slast u srdce, ale to je chyba.
-
LOVID – 8. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma
Filip teda rozhodně vypadá v pohodě a naši i babi, kdyby chtěli, tak by to mohli překousnout. Ale když to prostě nejde, no co no, aspoň si budeme psát na discordu. Udělala jsem pár snímků z grilovačky, poslala je Filipovi a taky do skupinovky, aby ostatní v panelácích viděli, jak si i v takové kritické situaci umíme užívat života. Ach jo.
-
LOVID – 4. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma
„Budu potřebovat posilu. Kdo se mnou pojede na nákup?“ zeptal se táta. Pochopitelně jsme s bráchou vrčeli. „A nemůže jet mamka?“ snažil se Kuba najít východisko. „Myslím: ještě další posilu,“ zdůraznil táta. „Bude toho hodně.“ To se mi teda strašně chtělo. Nasadit respirátor, takže jsem musela doma nechat brýle, protože při každém výdechu se mi celé zamlží. A táta to vzal skutečně z gruntu. V marketu jsme vypadali jako asijští obchodníci, kteří si kupují zásoby do svého malého obchůdku podle toho, co je v akci. Jenže my brali vše. Deset kilo mouky. „Bude to stačit?“ řekla jsem sarkasticky. „Máš pravdu, vezmu radši patnáct,“ na to mamka. Vtip se nepovedl. Celá krabice těstovin. Brambory. Tři…
-
LOVID – 3. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma
Takže budu na konci světa, nemám kluka a v noci mě sežerou komáři. Jasně, v tomhle ročním období ještě nejsou. Kdepak! Na naší chalupě je určitě možný všechno. Jsem dokonce ochotná připustit, že tam žije ten nejodolnější celoroční druh. Hlavně právě proto, že hned na kraji pozemku u lesa protéká zakalený potok, obrostlý řasami, na nichž sice na jaře rostou krásné bílé květy, takže vypadají hezky, ale ve skutečnosti by se měly raději celé vytrhávat, protože se v nich drží stojatá voda, naprosto dokonalá líheň pro ty ubzučené potvory. Jenže nikdo se k čištění potoka nemá, já teda rozhodně ne, to by měla být spíš práce pro chlapy.
-
Lovid – 2. kapitola z e-knihy pro YA zdarma
Když se mamka vrátila z práce, našla nás, mě a bráchu, prakticky v podobném stavu, v jakém nás ráno opouštěla. Oba jsme byli v pyžamu, brácha rozcuchaný, já jsem měla vlasy nějak pospínané, aby mi nepadaly do očí, a hlavně byly už taky trochu mastný, měla bych si je umýt, ale doma člověk tak zlenivěl... Oba jsme měli rozházené učení na stole. Jak skončilo vyučování, tak nás to přestalo zajímat. Kdo by to uklízel, když se druhý den jeden nanovo. A oběd taky zůstal v lednici. Nedotčený.
-
LOVID, 1. kapitola z e-knihy pro YA, zdarma
Rozkvetlá jarní louka. Jasné tyrkysové nebe. Naprostý klid. Sedím na měkkém polštáři z bílých květů. Blíží se. Přes sluneční jas mu nevidím do tváře, ale přesto moc dobře vím, kdo to je. Usmívám se, protože mi vůbec nic nemůže zkazit tento okamžik. Slyším jeho hlas: „Ty dnes nemáš školu?“ Cože? Prudce otevřu oči. Byl to jen sen? Stejný pokoj jako včera a před týdnem a posledních několik let. A podezřelé světlo v místnosti. Rychle mrknu na hodinky.
