„Budu potřebovat posilu. Kdo se mnou pojede na nákup?“ zeptal se táta. Pochopitelně jsme s bráchou vrčeli. „A nemůže jet mamka?“ snažil se Kuba najít východisko. „Myslím: ještě další posilu,“ zdůraznil táta. „Bude toho hodně.“ To se mi teda strašně chtělo. Nasadit respirátor, takže jsem musela doma nechat brýle, protože při každém výdechu se mi celé zamlží. A táta to vzal skutečně z gruntu. V marketu jsme vypadali jako asijští obchodníci, kteří si kupují zásoby do svého malého obchůdku podle toho, co je v akci. Jenže my brali vše. Deset kilo mouky. „Bude to stačit?“ řekla jsem sarkasticky. „Máš pravdu, vezmu radši patnáct,“ na to mamka. Vtip se nepovedl. Celá krabice těstovin. Brambory. Tři…