Áda už byl taky vzhůru, seděl na polštáři u hlav mezi rodiči a maloval mámě modrou fixou něco obličeji. Všimla jsem si, že táta už byl celý počmáraný, stejně tak Ádovy ruce a pyžamo. Nechápu, kde k ní přišel, protože je má zakázané a já jsem si ani žádné fixy s sebou nebrala. Přemýšlela jsem, jestli mu ji mám vzít a naše vzbudit, ale nakonec jsem se raději jen potichu vytratila a pečlivě zavřela za sebou dveře. Stejně už je pozdě. A akorát by Áda začal křičet.