Ráno mě do školy vždycky budí mamka. Áda ještě spí v její ložnici a ona po špičkách přichází do mé laboratoře, hladí mě po vlasech a políbí na čelo. Strašně moc se mi to líbí, a tak předstírám, že stále spím, jen abych si to příjemné buzení doušek po doušku vychutnala. Ale ve středu ráno mě probudil hlasitý smích. To se teda ještě nikdy předtím nestalo. Mamka doslova řvala smíchy, až jsem se vyděsila, protože mě to zrovna probudilo z docela akčního snu, ve kterém jsem bojovala s geneticky zmutova