Sklopila jsem vička. Potřebovala jsem tmu, abych lépe slyšela své vlastní myšlenky. Asi není ode mě moc vyzrálé, abych ho takhle přehlížela, když mi vlastně tolik pomohl. Přece mi bylo s ním tak hezky. Jak se tehdy svlékl do plavek a vlezl do toho ledového písáku! Jak jsme se procházeli lesem k Labi! Jak jsme spolu spadli z houpačky a byli celí od bláta. Jak jsme si sedali na lavičku na zastávce, povídali si, smáli se a sledovali Boku no Hero Academia. Jak jsme si pořád psali a volali a sdíleli filmy. Jak mi řekl, že se do mě zamiloval už na základce.